Ráda bych zavzpomínala na vzácného člověka, kněze, jezuitu Josefa Jakubce, kterého Bůh poslal, aby mě část mého života doprovázel. V polovině 80. let jsme se s kamarády rozhodli společně oslavit u nás doma konec starého a začátek nového roku, Silvestra. Po večerní mši sv. jsme ještě krátce zašli na faru na skleničku. Zvala jsem P. Josefa, aby šel s námi, nechtěla jsem, aby se cítil tento večer osamělý. Odmítl. Ale řekl, abychom nechali dveře fary pootevřené a nad vchodem nezhasínali světlo. Prý, aby bylo vidět, že je doma. Pak ještě trochu záhadně dodal, že sám doma určitě nebude. Odešli…