Schylovalo se k dešti. Na polní cestě se držely zbytky vyschlé trávy. Půda byla suchem rozpraskaná a každý krok zvedal prach, jenž se mísil s horkým vzduchem. Těžko se dýchalo. Těžko se šlo. Ale v dálce už byly vidět první stromy. Přibližoval jsem se. Ještě kousek. Ještě pár kroků. Konečně trocha stínu. Kráčím řídkým lesním porostem, až se přede mnou rozprostřela malá, klidná vodní hladina. Nevelké jezírko s rákosím u břehu, které by člověk přeplaval třemi tempy. Opřu se zády o strom a pozoruji hladinu. Je jako zrcadlo. Až teď. První dešťová kapka dopadla na vodní plochu a utvořila kolem sebe…