Jak jste vlastně přišel k povolání „funebráka“? Když jsem končil střední školu a odmaturoval, dozvěděl jsem se, že z brněnských pohřebních služeb, kde shodou okolností moje maminka po léta fakturovala, odchází pracovník, který sjednával pohřby. Řešil jsem tehdy, kam nastoupit z průmyslovky, a do továrny se mi nechtělo. Navíc jako ministrant jsem na pohřby chodil. Věděl jsem, že se rakev přiveze do kostela, že ji „pohřebáci“ otevřou a vystaví, a pak se jede na hřbitov. Nepřipadalo mi to jako něco exotického. Říkal jsem si, že to mohu vyzkoušet: sjednávání obřadu může být docela zajímavá…