Nanebevzetí Panny Marie stojí na hraně, kde se léto láme do podzimu. Srpnová vedra ještě sice klamou, ale unavená příroda touží po naplnění a klidu. Slavnost Mariina „usnutí“ je vznešeně radostnou slavností konečnosti lidského života na zemi i tajemství jeho proměny. Je sklizeno. Země otevřená Božímu působení přinesla úrodu naplněného života. Úrodu, jejíž plody budou uloženy tam, kde je mol a rez neponičí, a přesto z nich budeme na cestě moci žít i my. Je to slavnost velebné radosti probíhající zemí jako vlny po plavě zralém obilí čeřeném větrem. Ta první, dramatická, dravá, kradoucí smrt…