Kritice jsme vystavováni od dětství, doma i ve škole jsme se ji učili přijímat a správně na ni reagovat. Jako dospělí bychom tedy měli být zkušení kozáci, které kritika už nerozhází, kteří se s ní umí správně popasovat. Vždyť teoreticky víme, že jsme bytosti chybující. Přesto ji jako dospělí snášíme mnohdy hůř než děti. A je jedno, zda jsme věřící, či ne. Poznámky jako „Zase jsi nekoupila čerstvej chleba!“ nebo „Kdy už se konečně naučíš na záchodě sklápět prkénko!“ dokážou vytočit i kovaného katolíka. A to mu ještě zdaleka nesaháme na jeho církevní „ikony“. S psychologem Daliborem Špokem…