Každodenním společníkem u ranní kávy je mi už čtyři měsíce také ukrajinština. Nejrůznější cizí řeči se učím průběžně a rád – a k jazyku třetího největšího slovanského národa jsem obrátil pozornost hned koncem února: nejen proto, abych dokázal aspoň pozdravit přicházející uprchlíky, ale hlavně „jen tak“, ze zájmu. Pro člověka se školními základy ruštiny přitom není tak těžké se lehce doučit těch pár písmenek odlišných od ruské cyrilice a začít ukrajinsky číst. Zároveň je to jazyk v mnohém přístupnější a třeba slovní zásoba se češtině podobá víc než ta ruská. Vstupní branou mi byla mobilní…