Sleduji-li ruskou válku na Ukrajině, střídá se ve mně vztek, bezmoc a lítost. Putina už ani nejsem schopen nenávidět, jen bych si přál jeho konec. Je to špatně a měl bych asi prosit za jeho obrácení, a i když to dělám, přijde mi to hrozně naivní. Kdyby to vše vyřešila sama příroda, bylo by to pro celý svět to nejlepší – honí se mi hlavou. A „smrt na tyranu není zločinem,“ pravil klasik. Jednou je to ve mně jako nesnesitelný balvan, jindy je mi Putin lhostejný, až mě děsí, že jsem si na válku zvykl. A k tomu Macron a podobní naivkové, co nezažili náš osmašedesátý ani normalizaci a nechápou, co…