Sbírka začíná až romanticky, když básník líčí chvíle pohody se svou Janou na chalupě vysočinské samoty. Jak po probuzení chodí bosí ranní rosou „jak po ovčím rouně / našlapujem / plaše a dvorně…“ Ze stodoly vynesou pingpongový stůl a svádějí několikasetové bitvy anebo vytáhnou plechovou vanu, nanosí do ní vodu, aby večer společně pozorovali první hvězdy. Jindy Jana celé dny vysazuje květiny zakoupené v zahradnictví v nedalekém Humpolci. To vše zpětně vidí autor jako obřad, jako chvíle štěstí, které zůstanou v paměti, když už tu milovaná osoba není. Jedno červnové odpoledne vtrhne do této…