Do učitelské služby jsem nastoupila v roce 1950. Do začátku roku 1961 jsem ale vystřídala šest škol, pak jsem byla dokonce propuštěna – pro své náboženské přesvědčení. O pár let později ale onemocněl češtinář na jedné škole v Holešově, bylo zrovna před maturitami. Byla jsem požádána, abych ho zastoupila. Neznala jsem ale jejich novější učebnice, nový byl pro mne i seznam doporučené literatury – nečetla jsem Škvoreckého Zbabělce ani Smrt si říká Engelchen Ladislava Mňačka. V knihovně byly vypůjčeny. Co teď? Těžištěm zkoušky z češtiny byla četba žáka, měla jsem proto odůvodněně dost nejistý…