Vyrazit ven. Vzpomenete si ještě, jak jsme právě po tom toužili v uplynulých dvou letech? Letos můžeme kamkoliv. A rozkvetlé jaro nás zve dvojnásob. Vzpomínám si na každovečerní procházky s maminkou květnovým podvečerem, mezi rozkvetlými zahradami kolikrát provoněnými jarní bouřkou, do kostela na májovou. Je to přes třicet let, dávno už bydlím jinde. Těší mě ale objevovat nová místa, kam mohu vyrazit třeba i s růžencem v ruce – jednou je to naivní obrázek v lese u studánky, podruhé náhodně objevená kaplička. S jednotlivými tajemstvími si připomínám…