I do mého života, jak věřím, zasáhl Bůh. Vzpomínka je to tak živá, že ještě teď mi vhání slzy do očí. Nepatří ale k těm, které si vybavuji ráda. Spíše se někdy přistihnu, že bych na ni raději i zapomněla, snažím se ji zaplašit ze své mysli. Při mši svaté jsem se snažila poslouchat kázání pana faráře jako obvykle, ale myšlenky mi stále odlétaly jinam. Moje oči bloudily po výzdobě kostela. Najednou se ale zastavily u velkého kříže, poblíž oltáře. Je to krásný, dřevěný kříž se sochou Krista ukřižovaného v životní velikosti. Dívala jsem se vždycky na tento artefakt jako na umělecké dílo,…