Obávám se, že pokud svou víru prožíváme opravdově a pokud jsme duševně v pořádku, vnitřní pokoj si po zhlédnutí televizních zpráv zachovat prostě nemůžeme. Utrpení, které vidíme, se nás přirozeně hluboce dotýká. Jako přirozeně cítící lidé prožíváme hrůzu, když vidíme utrpení dětí a nevinných lidí. Stejně tak i křesťanství vede k soucitu s trpícími. Ježíš byl pohnutý, když viděl trpící kolem sebe, a nikde se nedočteme, že by utrpení kolem sebe sledoval s klidem. Pocit hrůzy, úzkosti, bezmoci a dalších silných emocí k tomu, co se v současnosti děje na Ukrajině, jen odráží nepochopitelnou…