A to dokonce i v situaci normalizace, kdy taková spolupráce ohrožovala jak kněze, tak i příliš aktivní laiky. Slovy tehdejšího trestního řádu totiž narušovali „dohled státu na církvemi a náboženskými organizacemi“. Samozřejmě, že se do této spolupráce zapojovali jen někteří, nicméně nikdy to nezdegenerovalo do podoby, kterou jsem vídal dost často jinde: okruh několika starších žen, které se starají o základní potřeby „kostelního provozu“ a současně kolem kněze vytvoří téměř neprodyšnou hráz. Jakmile pak změna režimu z listopadu 1989 umožnila rozvinout církevní život, pražská arcidiecéze…