26. 4. 2022
|„Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši,“ tvrdí čtvrtá kapitola Skutků apoštolských. Období počátečního semknutí prvotní církve ale netrvalo věčně. S hledáním vize do budoucna a řešením všedních obtíží se snad nerozlučně pojí různé pohledy na věc.
Představa církve, kde mají všichni stejný názor a jsou vůči sobě vstřícní a tolerantní, je utopií. Taková církev nikdy neexistovala, a to ani na samém počátku. Už mezi vyvolenými Dvanácti byl jeden, který Ježíše zradil – nejspíš proto, že si představoval něco úplně jiného, než co se stalo. A učedníci se mezi sebou dohadovali, kdo je z nich vlastně největší a kdo má právo obsazovat nejdůležitější místa v Božím království, jak nám sdělují evangelisté. Až Ježíš jim musel vysvětlit, že kdo touží být největším a nejdůležitějším, má být služebníkem všech. A ne nadarmo patří mezi blahoslavené ti,…
Zbývá vám ještě 94 % článku!