Hokej byl v naší rodině přítomný vždy. Táta byl profesionální hokejista a poté i trenér, takže jsme všichni čtyři bratři hráli od malička. Bylo to pro nás naprosto přirozené prostředí a pro mě osobně jasná volba a láska hned od mládí. To se ale v průběhu života velmi výrazně měnilo. V mládí to pro mě byl takřka celý svět. Nic jiného mě nezajímalo až do puberty, kdy si člověk poprvé všimne holek. Ale i na střední škole byl pro mě hokej pořád jasná jednička. Všechno jsem mu s chutí obětoval a věřil, že mi dá všechno, po čem v životě toužím. Bez nadsázky jsem ho vnímal jako smysl života. Po…