V táhnoucím se čase slyším padat minuty jako kapky deště. Rozeznívají se svým rámusem a mé srdce trhají na kusy. I když věřím, že Bůh existuje, zmocňuje se mě pocit prázdnoty, a dokonce mě napadají myšlenky, že mě Bůh třeba neslyší nebo má spoustu jiné práce… Věznice v Kynšperku nad Ohří ožívá. Pracovníci rozdávají poštu. Najednou uslyším svoje jméno. Zřejmě zase nějaká výzva k zaplacení, říkám si a líně kráčím dlouhou chodbou ke kanceláři vychovatelů. Ale překvapivě dostávám do rukou velkou obálku se svým jménem. Podívám se znovu na adresu – opravdu, nejde o omyl. V posledních dnech jsem…