Samozřejmě se to nedá srovnávat s týdny počátkem podzimu, kdy běloruské úřady na hranici vytvořily tábor v území nikoho a stovky lidí se každý den pokoušely proštípat se přes ostnatý drát (kleště často poskytovali běloruští pohraničníci). A když se jim to povedlo, tak dny mohli bloudit v krutých podmínkách po Bělověžském pralese, doufaje, že se dostanou dostatečně hluboko do vnitrozemí, aby je tam vyzvedli převaděči nebo jejich příbuzní a odvezli je do Německa. Přinejmenším několik desítek z nich zahynulo kvůli chladu a hladu. A to jsou spíše optimistické odhady. Připomeňme si chronologii. V…