Zpočátku možná bude mnohým stačit jen určitá míra konzistence a neužvaněnosti. Neboli že vládní rozhodnutí budou dávat alespoň jakýsi smysl, nebudou přijímána na poslední chvíli, budou proveditelná a vynutitelná. Neužvaněností pak mám na mysli stav jakési informační střídmosti, kdy se ministři nebudou předhánět v tom, kdo dřív co řekne z pracovní porady, aby se to pak o den později po zasedání celé vlády změnilo; že premiér nebude dnes říkat něco jiného, než řekne zítra, a ještě něco jiného, než provede pozítří, aby se pak za týden vysmál těm, kdo si myslí to, co on před týdnem. Tento stav –…