Během uplynulého roku jsme se naučili spoustu nového – žít společenství také na dálku, ovládat digitální prostředky, dezinfikovat si ruce i ve vstupu do kostela a hladce vyslovit „bamlanivimab“. A nejspíš také upřímněji v modlitbě prosit a děkovat za zdraví a život svůj i našich blízkých a přátel. Vážit si chvil, kdy plní energie a elánu můžeme vyrazit ven a setkávat se s druhými. Kdy můžeme druhého obejmout, vzít ho za ruku nebo ho políbit na tvář.

Karmelitán P. Pavel Pola koronavirovou zkušenost vtělil do zamyšlení, kterým přispěl do podnětné knihy pandemických „kázání na dálku“ pojmenované U ambonu (Portál 2020). Výzvu, kterou se pandemie stala pro celý současný svět, propojil s poselstvím adventu. „Zažíváme zatěžkávací zkoušku celé společnosti, tohoto světa, možná každého člověka osobně. Je to zkouška, která má prověřit, jak pevný je náš život, co v něm vlastně stojí za to, na co se můžeme spoléhat, co je v něm trvalé a hodnotné. Vstupujeme do nové krajiny, někam, kde to neznáme, do něčeho, v čem se neumíme pohybovat, kde neplatí naše osvědčené postupy a řešení. Jsme zkrátka zváni k něčemu novému,“ píše P. Pola a tyto souvislosti přirovnává k situaci dívky Marie, ke které jednoho dne přišel Boží anděl a zvěstoval jí, že bude matkou Mesiáše.

Zvěstování pro dnešní svět

„Možná jsme svědky toho, že se zvěstování děje okolo nás,“ navazuje karmelitán. Můžeme to vidět v hrdinství druhých, kteří se stejnou otevřeností jako Maria pohotově odpovídají na požadavky času. „Všichni lidé, kteří jsou ochotni dělat velkorysé kroky solidarity, hrdinství, nezištnosti, vydanosti, jsou těmi, kteří zažili zvěstování. Tak bych nám všem přál, abychom nepřeslechli zvěstování, které Bůh adresuje do našeho vlastního života,“ zdůrazňuje P. Pola.

Letošní adventní přílohou bychom rádi přispěli k tomu, naučit se naslouchat Božímu „zvěstování“, jeho tichému hlasu. „Hrdinové“ P. Poly je zachytili a odpověděli na ně ve všedním životě, v jeho každodenních výzvách. Nenabízíme tedy tentokrát ztišení mimo naši obvyklou rutinu, ale cestu, která vede právě skrze ni. Inspirací nám je nová kniha vídeňského kardinála Christopha Schönborna, kterého někteří z nás letos potkali a naslouchali mu osobně na zářijové tetínské pouti k jiné „světici obyčejného života“ – babičce a vychovatelce sv. Ludmile.

Kniha „Být učedníky – Ježíšova škola života“ (Portál 2021) vychází z podkladů k duchovní obnově, kterou tento kardinál českého původu přednesl před několika lety ve vídeňské katedrále sv. Štěpána. O doprovodné slovo se v naší příloze postaral salesiánský kněz a publicista Zdeněk Jančařík. Vydejme se tedy společně na adventní putování tam, kde se v nás – dá-li Bůh – narodí Kristus.

Nechme se pozvat do Ježíšovy školy

Ke správnému prožití adventní duchovní obnovy je třeba se dobře naladit. Představte si tedy, že jste na obnově, kterou vede sám Ježíš. Jako pozvánku jsme od něj dostali barevnou kartičku z tvrdého papíru, na které jsou tři znaky – rybička, křížek a obrázek Panny Marie s údaji o času a místě setkání. Někteří z „hráčů“ přijeli na výstaviště později, Ježíš už pustil na začátku motivační video a pak se z amplionu

ozval jeho hlas. Teprve na konci stanoveného času pochopili, kdo to k nim vlastně mluvil, kdo s nimi hrál tu hru, která vypadala opravdu jako „hra doopravdy“. Jak říká rakouský kardinál Christoph Schönborn ve své knize Být učedníky, hrát s Ježíšem „jeho hru“, vstoupit do jeho školy, znamená hrát doopravdy. P. ZDENĚK JANČAŘÍK, SDB