Každý jsme v něčem dobrý. Jsme vnitřně připraveni o něco se rozdělit, někomu potřebnému pomoci. Daří se nám podporovat zařízení, ve kterých se léčí děti. Spontánně jsme podpořili postižené tornádem. Máme ale své hranice. Bezdomovec, zvonící pozdě večer, nebo exekucí postižená osoba, do jejíchž problémů nejde snadno nahlédnout, nejsou naším šálkem kávy. A člověk, který „skončil po zásluze v base“, už vůbec ne. Podle evangelisty Matouše nás Ježíš ovšem vyzývá ke štědrosti a péči tam, kde je to vidět málo, nebo je to dokonce protivné. (Že já ten úryvek 25. kapitoly četl!)

Tato příloha Mezinárodního vězeňského společenství (MVS) vypovídá o mnoha zralých lidech podporujících své bližní i tam, kde nám cit „říká“ „neriskuj svůj dar peněz nebo času, oni si to nezaslouží“. Jsem nadšený, že existují neúnavní zprostředkovatelé takových možností. Dávají tak dobrým duším příležitost překročit samy sebe. Podporují, co většinová společnost nevidí jako vhodné a co je státu jedno nebo to z principu neumí. Neokázale tak ukazují směr, vyplňují hluchá místa zákonů a prováděcích předpisů.

Pro mne jsou vynikajícím dokladem přesvědčení, že demokracie není naplněna návštěvou volební místnosti každý čtvrtý rok. Demokracie je stále pěstované vědomí, že mravnost, potřebná ke spokojenému životu, se odvíjí od pravidel, ale uskutečňuje dobrými skutky. Verš Jana Zahradníčka „Abychom na všech stranách s královstvím Božím hraničili…“ pro mne dostává nové obrysy.

Aktivity MVS dávno přesáhly zdi věznic. Světová síť Prison Fellowship International a MVS jako její skvěle vedená česká odnož jsou mi povzbuzením, příkladem i radostí. Kéž je i vám, milí čtenáři. A pokud vás prolistování přílohy přiměje k jakékoli formě podpory, bude účel splněn. Jménem svým i všech lidí z MVS vám ze srdce děkuji.

Mons. MARTIN HOLÍK, ředitel Radia Proglas a člen Rady MVS