Už za týden tábora totiž u dětí, které jsou uzavřené a zraněné, vidíme proměnu. Jak by jim pak mohla pomoci setkání během celého roku! Zatímco na kemp se ale sjíždí děti z různých koutů republiky, kluby fungují lokálně.

Klub je bezpečným místem, kde mohou děti mluvit o tom, že mají rodiče ve vězení, a nikdo se jim kvůli tomu nesměje, protože jsou na tom všichni stejně. V klubíku ale mají taky možnost zažít něco zajímavého, například minulý školní rok navštívily Lamacentrum a oboru, v září byly v zoo a v listopadu se chystáme na exkurzi do rádia.

Děti na každé schůzce čeká i vyrábění, například malování na trička, smaltování, pletení náramků. Do programu jsme zařadili i práci s emocemi. Učíme se emoce pojmenovat, rozpoznat jejich původ a pak s nimi i nakládat. Na každé schůzce dostanou děti svačinu. Do všech rodin, ze kterých k nám chodí, totiž dovážíme potravinovou pomoc, a tak víme, že bychom jinak na klubíku měli hladové účastníky.

Na klub pak navazují další aktivity podle individuálních potřeb dítěte, např. doučování, materiální podpora (boty, oblečení), školní pomůcky a kroužky.

Pomoc i pro Aničku

První klub vznikl v září v roce 2020 v Brně. Přestože jeho velká část probíhala kvůli covidu-19 online, do rodin jsme se dostali skrze doučování. Do klubíku s námi chodí dívka, budeme jí říkat Anička, která byla i na kempu v minulém roce. Pro nás, ale i pro Aničku byl kemp náročný. Má ADHD a některé situace hůře zvládá. Po celý rok s ní vedoucí pracovala, chodila ji doučovat, hrála s ní hry a vzniklo mezi nimi kamarádství. Letošní kemp už byl pro obě strany daleko jednodušší. Anička už ví, kdy si říct o podporu, aby zvládla náročnou situaci a nevybuchla, a vedoucí už ví, jak s ní pracovat. Anička také ví, že se na svou vedoucí může spolehnout.

Tři děti z klubu měly možnost v září poprvé navštívit bohoslužbu v církvi, kam chodí dvě naše vedoucí. A právě Anička poprosila svoji kamarádku vedoucí, jestli by na bohoslužby mohla chodit pravidelně. Díky Bohu za to!