Jsou dětmi svých rodičů, jsou vnuky a vnučkami svých prarodičů, navíc jsou partnery a partnerkami, manželi a manželkami a v drtivé většině případů jsou také tatínky a maminkami. Uvězněním začne v těchto vztazích najednou někdo chybět. Všichni se s tím snaží nějak vyrovnat. Za 11 let služby MVS jsme nahlédli do všech těchto vztahů a vnímáme, že právě děti odsouzených rodičů se s uvězněním svého rodiče perou jen s velkými obtížemi a jsou tím postaveny do velice nelehké situace.

Odsouzení rodiče je pro děti zdrojem nejistoty a strachu. Co se stalo? Proč už tady není? Kde vlastně je? Je v bezpečí? Nestane se mu/jí nic? Je to kvůli mně? Způsobil/a jsem to nějak? Má mě ještě rád/a? Nezapomněl/a na mě? Rodina se propadá ekonomicky, protože přichází o jeden příjem. Navíc uvěznění rodiče přináší rodině další výdaje (např. dobití telefonního kreditu odsouzeného nebo cesty do věznice). Když jsme se dětí odsouzených rodičů zeptali, co by se pro ně samé mělo především udělat, jejich jednohlasnou odpovědí bylo: „Aby ty děti měly na jídlo a na nájem.“ Tato odpověď vycházela z úst drsných puberťáků, ale i sedmiletých holčiček.

Odsouzení svého rodiče si děti nesou jako břemeno i do svého dětského kolektivu. Mám to ostatním říct? Můžu jim to říct? Co si o mně budou myslet? Co když se už se mnou nebudou chtít kamarádit? Z naší zkušenosti jsou tyto otázky více než oprávněné: děti vězňů jsou často stigmatizovány a škatulkovány jako děti kriminálníků, ty, které rostou pro kriminál. Děti se nám svěřily, že když se ve třídě něco ztratilo, byly automaticky prvními podezřelými, jakkoli byly až do odsouzení svých rodičů třeba oblíbené. Není také neobvyklé, že se dětem odsouzených zhorší prospěch ve škole, přijde záškoláctví, problémy s pozorností, deprese nebo sebepoškozování.

Jak být rodičem i za mřížemi

Kromě těchto těžkostí, které děti odsouzených rodičů zažívají, pro nás bylo a stále je šokující, že se jim nedostává podpory ani od společnosti, od dospělých v jejich okolí. Zahraniční studie ukazují, že odsouzení rodiče je pro dítě stejně traumatizující jako jeho smrt. Ve valné většině případů učitelé, vychovatelé nebo sociální pracovníci nejsou dostatečně informovaní ani dostatečně empatičtí, aby věděli, jak takové dítě podpořit. I proto jsme ve spolupráci s Masarykovou univerzitou a za finanční podpory Technologické agentury ČR zahájili první český výzkum s názvem „Rodičovství za mřížemi“. Jeho cílem je zlepšení prospívání dětí odsouzených. Výstupem výzkumu budou mj. metodiky a didaktické pomůcky, které přispějí k udržení a rozvoji vztahu mezi rodiči ve vězení a jejich dětmi; a pomohou sociálním pracovníkům poskytovat těmto dětem vhodnou péči.

ŽANETA DVOŘÁČKOVÁ, zástupkyně ředitelky MVS a vedoucí projektů pro rodiny a děti