26. 10. 2021
|Mohu přemýšlet, jaký je rozdíl mezi strachem a posvátnou bázní. Hospodin chce, abych byl dlouho živ a dobře se mi vedlo. Kéž tomuto přání můj vztah k Bohu odpovídá!
Svatost je otevřenost vůči Bohu a splynutí s Jeho dobrotou. Dnes mohu vzpomenout, kolik „nekanonizovaných“ světců jsem v životě již potkal. Děkujme, že je dost lidí, pro které představuje text blahoslavenství reálný návod!
Víra ve vzkříšení člověkova těla – tedy celého člověka – je v této knize z 2. stol. př. Kr. jasně vyjádřena. Mě navíc má myšlenka na Kristovo vzkříšení naplnit nadějí na shledání s těmi, kterým modlitbou mohu pomáhat…
Ano, dluh se jednou splatí – a je konec. Lásku však jsme dlužni stále!
Není možné žít křesťanství jen pro sebe. Podobně, jako se rozdával náš Pán, mám i já myslet na ostatní! Smyslem církve je též cítit odpovědnost za druhé.
Být služebníkem Krista mezi pohany popisuje Pavel jako milost. Mezi pohany žije většina z nás. Je to snad dnes lehčí?
Je dojemné, jak se Pavel snaží na nikoho nezapomenout. Lidská náklonnost a srdečnost se nesmí při apoštolské práci vytratit. Kdypak jsem já naposledy někomu napsal, zavolal?
Připravilo Pastorační středisko Arcibiskupství pražského