Co je hlavním důvodem přesunu festivalu do Opavy?

Tím nejdůležitějším důvodem je rekonstrukce, kterou bude procházet hradecký Červený zámek. Tím pádem tam pro festival nějakou dobu nebude místo. Napadlo nás přesunout akci v rámci Hradce nad Moravicí, například dolů k řece, ale to mi nedávalo smysl. Festival patří do historických kulis, což mi přijde velmi důležité. Určitou paralelu vidím u našeho spřáteleného festivalu, Letní filmové školy v Uherském Hradišti, která je také zasazena do kulis města. Říkal jsem si: Jak by něco podobného vypadalo právě v Opavě? Tak jsme tam hledali ideální prostory a podařilo se nám domluvit opravdu krásná místa, na která se lidé navíc běžně nedostanou. Tady se opět potvrdilo, že velkou devízou pořadatelského týmu Hradeckého slunovratu je schopnost udělat z nevýhody výhodu.

O Hradci nad Moravicí jste vždy mluvili jako o „nejpohádkovějším zámku“ u nás. Co jej tedy nahradí?

Naší velkou základnou bude minoritský klášter v Opavě, který je malebný a rozlehlý. Jsou tam například dva krásné gotické sály a nádherná zahrada. A mnoho dalších prostor. Klášter se navíc nachází hned naproti vlakovému nádraží, což bude bonus pro návštěvníky. Hned vedle stojí budova Církevní konzervatoře Německého řádu, další běžně nepřístupný prostor s hezkou zahradou. V sousedství je pak Slezská univerzita s opraveným dvorem, což je mimochodem bývalý klášter klarisek, ve kterém na přelomu 19. a 20. století sídlila slezská zemská vláda. I tamní prostory jsou přímo dělané pro kulturu. Koncerty se dají pořádat také v Mendelově gymnáziu. A kousek dál stojí „náš“ kostel svatých Janů, který s týmem kolem Hradeckého slunovratu oživujeme.

Zatímco do léta se tedy festival konal v prostorách státního zámku, nyní jej stěhujete do církevního prostředí. Změní se tím i jeho program, nebo tam festival patří už ve své současné podobě?

Myslím, že tam určitě patří i teď. Důraz na duchovní témata klademe už nějakou dobu především v rámci Salonu Mechtilde. Takto jsme souhrnně nazvali nehudební část festivalu, která zahrnuje diskuse, výstavy nebo poezii a je pojmenována po aristokratce Mechtilde Lichnovské, manželce hraběte Karla Maxe Lichnovského, která podporovala kulturní dění a v mnohém předběhla svou dobu. Na Hradec zvala různé osobnosti především německé kultury. V Opavě budeme v této tradici pokračovat, chceme například připomenout významné postavy města. Příští rok věnujeme letní festival osobnosti Johanna Gregora Mendela, který v Opavě absolvoval gymnázium a od jehož narození uplyne dvě stě let. Kromě toho vznikne v rámci festivalu nová scéna zaměřená spíše na zahraniční osobnosti a na otázky vědy nebo civilizace. Věnována bude opavské rodačce, spisovatelce Joy Adamsonové, autorce známého Příběhu lvice Elsy.

Když loni na jaře propukla pandemie, spustili jste sérii diskusí přes internet. Objevovala se mezi nimi také duchovní nebo sociální témata. O jaký obsah byl v té době zájem?

Překvapilo mě, že největší zájem byl právě o ta nejvážnější témata. Třeba o besedu s publicistkou Alexandrou Alvarovou o dezinformačním „průmyslu lži“ nebo o pořad s historikem Martinem Pavlíčkem „Umění v dobách moru“. Opravdu velký ohlas měla debata s onkologem Petrem Štěpánkem z hospicu Pokojný přístav s názvem „Nahlas o tom, o čem nechceme slyšet“. Dlouhodobě tvrdím, že se lidé podceňují, že ta laťka témat, kterou si média sama nasazují, by mohla být mnohem výš. Lidé rádi objevují, přemýšlejí. Když nás pozvala Radana Korená na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, abychom připravili Zónu inspirace s Hradeckým slunovratem, přišli jsme s programem, který asi také běžně na letním festivalu nepotkáte. Nabídli jsme například diskusi o umění v časech covidu nebo o vytěsnění smrti z našich životů. A mělo to velký úspěch a ohlas, ostatně záznamy těchto debat můžete najít na našem YouTube kanálu. Zkrátka jsme tím asi už známí. Hradecký slunovrat není jen skvělá hudba, ale i otevírání zajímavých a nelehkých společenských témat a představovaní osobností, které mají co říct.

Zmínil jste kostel svatých Janů, ve kterém proběhne i část letošního listopadového programu. Jak vůbec došlo k tomu, že se festivalový tým o tuto stavbu stará?

Před rokem mi zavolal opavský památkář Dalibor Halátek a zeptal se mě, jestli se nechci do kostela svatých Janů podívat. Chátrající kostel stojí nedaleko od sídla mé firmy, ale dlouhé roky byl zavřený. Přitom je to krásná památka s barokním interiérem, který nevyhořel za žádného z velkých opavských požárů. Kostel byl opuštěný a my jsme se o něj začali starat. Loni na podzim jsme zorganizovali veřejnou sbírku Brána pro svatého Jana. Cílem bylo vybrat částku 150 tisíc korun mimo jiné na dokončení opravy gotické branky a vyrobení nových vrat do zahrady, ale nakonec se podařilo vybrat téměř dvojnásobek. K našemu týmu se navíc připojil P. Roman Vícha, katolický kněz a vojenský kaplan se zkušenostmi z vojenských misí v Kosovu, Afghánistánu a Mali, který se o náš program nyní stará po duchovní stránce. Budovu kostela oživujeme průběžně kulturními akcemi a příští rok bude kostel sv. Janů přímo uprostřed festivalového areálu. Je mimochodem zajímavé, jaké krásné příběhy ten kostel přináší. Neznámý pán, horník v důchodu, žádný boháč, nám přinesl padesát tisíc korun. Anonymně, aby nikdo nevěděl. Uprostřed adventu. Nabízel jsem tento adventní příběh i některým médiím, ale nebyl o něj zájem. Jak příznačné, že?

Od roku 2014, kdy Hradecký slunovrat vznikl, pořádáte vedle hlavního letního festivalu také o něco skromnější Winter Edition. Letos se bude konat od 5. do 7. listopadu v Opavě.

Ano, naše Winter Edition byla vždy tak trochu popelkou, ale letos tomu tak není. Vždyť v sobotu 7. listopadu večer v Opavě zahraje Habib Koité z Mali, velká hvězda africké hudby a možná největší hudební jméno, které jsme zatím na festivalu měli. V kostele svatých Janů se bude konat také důležitá část programu. V pátek tam bude probíhat diskuse s Martinem Mejstříkem a v sobotu beseda s Tomášem Etzlerem, novinářem, kterému nedávno vyšla kniha s názvem „Novinářem v Číně. Co jsem to proboha udělal?“. To souvisí s tématem celého festivalu, který věnujeme obětem totalit. U kostela sv. Janů začne také 6. listopadu komentovaná prohlídka Opavy, při níž budeme procházet místy spojenými s listopadem 1989. Sejdeme se před polednem u kostela a vydáme se po zajímavých lokalitách spolu s opavským disidentem a signatářem Charty 77 Ivo Mludkem. Ivo byl aktivním účastníkem tehdejších událostí a provede nás například místy, kde byly konspirační byty, kde sídlilo opavské Občanské fórum nebo kde byly vyšetřovny Státní bezpečnosti. V kostele sv. Janů bude během festivalu k vidění také výstava fotografií Kamila Víchy z Afghánistánu a v neděli 8. listopadu dopoledne tam bude P. Vícha celebrovat mši svatou. Při ní vzpomeneme zvláště na všechny oběti komunismu a všech totalit. A budeme se modlit i za současné pronásledované – ať už pro víru, zvláště v Číně či Afghánistánu, nebo také pro touhu po svobodě, například v Bělorusku a jinde.

Členové běloruské skupiny Irdorath, která na Hradeckém slunovratu vystoupila v roce 2019, jsou momentálně ve vězení. Co pro ně může fanoušek kromě modliteb udělat?

Tuhle otázku si kladu neustále. A mám intenzivní pocit bezmocnosti. Že uprostřed Evropy je kousek od nás země, která bezprecedentně porušuje všechny hodnoty, na nichž by měl být evropský stát postaven. A my vlastně jen přihlížíme. Ale Ivo Mludek, který díky svým disidentským zkušenostem má k tomuto příběhu velmi blízko, mi říkal, že je pro ně důležité dát jim najevo, že na ně nebylo zapomenuto. Proto jsou tak potřebné dopisy, které se kapele do vězení pošlou. Ostatně i vaše žena věnovala čas a energii dopisům pro členy této vězněné kapely a já ji za to obdivuji. My jsme na ně vzpomněli na Letní filmové škole a chceme jim nahrát vzkaz z Winter Edition s Martinem Mejstříkem, symbolem lidskoprávní revoluce u nás. Lepší než jen proklínat temnotu je zapálit aspoň malou svíčku.

K vrcholům loňského Hradeckého slunovratu patřil koncert Hradišťanu, během nějž duchovní správce hradecké farnosti P. Marcin Kieras pronesl modlitbu za Miladu Horákovou a všechny oběti totalitních režimů. Takové momenty se připravují dopředu, nebo vznikají spontánně?

Vznikají z vnitřní nutnosti nás organizátorů se k těmto událostem a výročím vyjádřit a připomenout je. Modlitba za Miladu Horákovou byl opravdu silný moment. Hradecký slunovrat 2020 totiž začínal přesně v den výročí její vraždy. Tento ročník jsme pak zakončili tryznou za Alexandra Litviněnka v podání Dejvického divadla.

Od loňského roku na festivalu uděluje Radio Proglas svou cenu Za krásu slova. Letos ji obdržel básník a písničkář Jakub Čermák, do jehož textů se odpor vůči všem totalitám také promítá. Je pro vás jako dramaturga důležité zvát na festival autory, jejich texty korespondují s vaším viděním světa?

Cena Proglasu má u nás myslím své velmi logické a vítané místo. Sám mám velkou slabost pro dobré texty. Dlouhodobě mě oslovuje Vladimír Merta, mám samozřejmě rád Karla Plíhala, Petra Fialu ze skupiny Mňága a Žďorp, a kdybych měl zvolit opravdu jen jedno jméno, tak to bude určitě Robert Křesťan. Jinak pro mne je důležité zvát umělce, kteří se k něčemu vyjadřují, chtějí něco sdělit. To platí i pro diskusní část programu. Je velmi potřebné nezvat jen osobnosti, s nimiž souhlasíš. Je nutné si naslouchat, ne se plácat po ramenou, jakou máme pravdu.

VÁCLAV MÜLLER (* 1974) je opavský podnikatel, majitel firmy VAMA věnující se prodeji a servisu kancelářské techniky. Od 90. let přispíval jako hudební publicista do časopisů věnovaných folkové hudbě. Dlouhodobě organizuje kulturní, společenské a charitativní akce (nejen) na Opavsku, spolupracuje s opavskou charitou. Jeho velkým koníčkem je mykologie, věnuje se také fotografování, vystavuje mimo jiné své snímky na motivy písní Petra Linharta. Je ženatý, má dvě děti.