V této souvislosti je zajímavé, že letos vydal papež František nový apoštolský list „Antiquum Ministerium“, zřizující laickou službu katechisty. Reaguje tak na naléhavou potřebu evangelizace moderního světa, kterou provádějí laici. Právě výnos letošní sbírky by měl podpořit jejich činnost především v zemích na africkém kontinentě. Mezi další důležité úkoly patří zvýšit povědomí o této službě.

Mezi odborníky panuje celkem shoda na tom, že jedním z rysů současné církve v euroamerickém prostoru je nedostatek povolání ke kněžství a zasvěcenému životu a z toho vyplývající chudší nabídka duchovní péče zvláště v odlehlejších oblastech. Na příčinách daného stavu již taková shoda nepanuje, přesto je realitou, a vedení církve staví před nutnost na danou situaci reagovat. V praktické rovině se tak děje slučováním farností nebo posílením pozice trvalých jáhnů či laických spolupracovníků. Ač by se zdálo, že v jiných částech světa není tento problém tak palčivý, i tam řeší biskupové stejnou otázku, jak zajistit dostupnost pastorační péče. Rozloha Afriky, latinské Ameriky či Asie znamená i při relativně plných seminářích jediné – na jednoho kněze připadá ohromné území, které se jen těžko spravuje. Především africkým fenoménem, ale nalezneme je i na jiných kontinentech, se tak stalo působení takzvaných katechistů.

Jedná se o laiky, často s vlastní rodinou, kteří se rozhodli sloužit církvi zejména v odlehlých oblastech, kam se kněz běžně nedostane. Tam vedou bohoslužby slova, vyučují náboženství, rozdávají eucharistii, uzavírají sňatky či pohřbívají. „Katechisté jsou základním kamenem evangelizace. Odvádějí mimořádnou práci. Nebyli (a nejsou) pouhými spolupracovníky misionářských otců, ale důležitými aktéry evangelizačního díla v Africe,“ říká P. Donald Zagoré, kněz a teolog Společnosti afrických misií, a dodává: „Katechisté doprovázejí a rozvíjejí naději svých bratrů a sester s odhodláním a vírou. Věřím, že bez nich by evangelizace v Africe neměla takový dopad, jaký měla.“ Krok papeže Františka, dát službě katechisty oficiální rozměr a pevné místo v životě církve, je důležitý také pro jejich existenční zajištění. Přestože často pracují na plný úvazek, jejich plat je obvykle malý. Mnoho z nich si tak kromě pastorační činnosti musí najít čas na péči o své farmy a zajištění rodiny. Postupné zvyšování prestiže jejich povolání a služby by se mohlo odrazit také v příjmech. Papež také pokračuje v potlačování ještě stále bujícího klerikalismu. Je to problém, ke kterému se neustále vrací a vyjadřuje při nejrůznějších příležitostech. Třeba při nedávné návštěvě Bratislavy uvedl: „Církev není pevností, ani mocnářkou či hradem, který z výšky a dostatečného odstupu shlíží na svět, nýbrž společenství, které se – skrze radost z evangelia – snaží přitáhnout lidi ke Kristu. Prosím, nepodléhejme pokušení velkoleposti a světského velikášství. Církev má být pokorná jako Ježíš, který se pro nás stal chudým, abychom zbohatli z jeho chudoby. Nebojte se utvářet lidi ke zralému a svobodnému vztahu s Bohem. Možná tak nabydeme dojmu, že už všechno nemáme pod kontrolou a ztrácíme sílu a autoritu, ovšem Kristova církev nechce ovládat svědomí a zabírat prostory.“ Možná právě docenění laické služby v církvi a obecně působení rodin nám otevře nové obzory a možnosti, jak dál žít svoji víru.

Velkou měrou to ukázala i nedávná pandemie nemoci covid-19. Omezení pohybu, shromažďování a zavřené kostely bez bohoslužeb jen podtrhly důležitost prožívání víry uprostřed rodin a jejich další misijní působení. „Rodiny mají nesmírný potenciál a jsou darem pro celou společnost a církev. Proto je třeba uznat jejich roli a zaangažovat je jako subjekt řádné pastorace ve farnosti a diecézi. Důležitým aspektem této role je živé svědectví.

Nezřídka vynikají svou každodenně prožívanou vírou, jsou živým katechismem. Je mnoho rodin, které příkladným způsobem prožívají svoji víru a povolání. Velmi povzbudivé také je, když vidíme, jak se nepoddávají těžkostem, ale berou je na sebe s hlubokou radostí, která je srdcem svátosti manželství a oživuje celé bytí manželů a dalších členů rodiny. Jejich život je poselstvím naděje pro celý svět a především pro mladé. Jak totiž vysvítá z mnoha průzkumů provedených na celém světě, touha po založení vlastní rodiny stále zůstává jednou z největších tužeb mladých lidí,” uvedl kardinál Kevin Farrell z vatikánského Úřadu pro laiky, rodiny a život při příležitosti vyhlášení Roku rodiny.

V tomto ohledu je nesporně potěšující, že většina programů Papežských misijních děl je připravena skutečně pro celou rodinu. Ať už se jedná o celoroční aktivity Misijních klubek, kde se děti učí poznávat svoji víru a hlásit ji mezi svými vrstevníky, nebo přípravu Misijních jarmarků, do které se zapojují děti i dospělí.

LUDĚK BÁRTA, PMD