5.–11. října 2021
Aktuální
vydání
47
Předchozí vydání
Hledat

Obsah

Být jako dítě, ne jako velbloud

Spiritualita

5. 10. 2021

|
Tisk
|

„Kdo tedy může být spasen?“ – kdo si tuto základní existenciální otázku někdy v životě nepoložil. Odpověď však nehledejme v kategoriích „má dáti – dal“ nebo v odměřování našich dobrých či zlých skutků na lékárnických vahách. Ježíšova odpověď je jasná: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha“ (Mk 10,27).

image:Image Ilustrace je detail z křídlového oltáře s vyobrazeními Posledního soudu od vlámského malíře Hanse Memlinga (1433–1494).
Ilustrace je detail z křídlového oltáře s vyobrazeními Posledního soudu od vlámského malíře Hanse Memlinga (1433–1494). Snímek archiv KT

Ježíš s láskou pohleděl na bohatého člověka. A stejně tak se dívá na každého z nás. Ne však pro jeho a naše zásluhy. Boží láska k nám je bezpodmínečná. Neobrací se k těm, kdo toho jsou hodni, ale sklání se k těm, kdo nic nejsou, aby je obdarovala nebeským pokladem.

Pozvání k něčemu novému

Na první pohled by se ale z líčení setkání Ježíše s člověkem na cestě mohlo zdát, že tu jde o chválu morálního výkonu. Ten muž dobře zná a zachovává Boží zákon. Ježíš zde připomíná přikázání druhé desky Desatera, která se zabývá vztahy k druhým lidem. Nezabíjet, necizoložit, nekrást, nevydávat křivé svědectví, ctít otce i matku.

Nenápadně ale přidává jedno slovo, které v Desateru nenajdeme, a přece hraje v sociálních důrazech Starého zákona důležitou roli: nepodvedeš, doslova nezadržíš mzdu, nebudeš utiskovat nádeníka. V Božím lidu se vždy spravedlnost jako věrnost Hospodinově smlouvě měřila ve vztahu k těm nejslabším a nejohroženějším – k chudým. A tady nenápadně vstupuje do hry téma majetku, který může být také užíván nespravedlivě a může člověka ovládat.

Evangelista Marek říká, že Ježíš si toho člověka zamiloval, projevil mu lásku. Usmál se na něj, nebo ho dokonce objal? Každopádně to nebylo uznalé poklepání na rameno, ale pozvání k něčemu novému. Muž se přece neptá jen na to, jak obstát před Bohem, jak naplnit spravedlnost, požadovanou Zákonem. Touží po účasti na věčném životě. A to je skutečnost, která přesahuje lidské představy a nepředpokládá nic menšího než vzkříšení mrtvých. Jde o dílo, které může uskutečnit pouze Bůh sám.

Ježíšův pohled lásky doprovází výzva: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ Muž se ptá, co má dělat. A dozví se to. Cestou k věčnému životu není jen dodržování předpisů, ale následování Krista. Jít touto cestou znamená spolehnout se zcela na Boha a spojit svůj život s Ježíšem, který byl chudý a vydal sám sebe pro druhé.

Materiální chudoba a zřeknutí se majetku zde hrají pouze zástupnou roli. V jedné z verzí biblického textu Ježíš odpovídá učedníkům, kteří se zhrozili jeho výroku o tom, že do Božího království těžko vejdou bohatí: „Dítky, jak těžké je vejít do království Božího těm, kdo spoléhají na bohatství.“ Ne majetek sám, ale spoléhání na něj brání člověku na cestě do Božího království. A takovou překážkou se může stát cokoli, na co se člověk spolehne, na co „pověsí své srdce“ – kromě Boha samotného. Následování Krista předpokládá přijetí vlastní chudoby. Ježíš ne náhodou oslovuje ty životem zkušené učedníky „dítky“. Následovník Krista musí důvěřovat Bohu a přijmout Boží království jako dítě.

Opakem malého dítěte je velbloud, který se snaží protlačit uchem jehly. Do Božího království se nelze dostat vlastními silami. Účast na věčném životě je něčím, co je mimo naše možnosti. Učedníci se hrozí čím dál víc (a doufám, že to neplatí také o čtenářích tohoto textu): „Kdo tedy může být spasen?“ A Ježíš se znovu podívá, tentokrát na ně, a řekne: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“

Na čem spočívá naše víra?

Víra není umění možného ani zbožný kompromis. Znamená spolehnout se na Boha, který koná to, co je lidsky nemožné. Který odpouští hříchy, křísí mrtvé a dává slabému člověku účast na svém životě. Cestu k tomu nám otevírá Kristus, před jehož narozením z panny anděl zvěstuje, že „u Boha není nic nemožného“. A jehož poslání je dovršeno v tom, že ho Otec přenese ze smrti do života. Na tom spočívá i naše víra a z toho žije i naše naděje.

Všichni jsme povoláni k tomu, abychom jedinečným způsobem ve svém životě Krista následovali. Ježíš na každého z nás jednotlivě s láskou hledí a zve nás k tomu, abychom se vzdali všeho, co by mohlo stát jako překážka mezi námi a Bohem. A vyzývá nás celým svým životem – a především svou smrtí a vzkříšením – abychom se nebáli cele spolehnout na Boží milost, která otevírá nové možnosti tam, kde z lidského pohledu žádné východisko nevidíme.

Autor je evangelický farář v Chrástu u Plzně a působí jako odborný asistent na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou