5. 10. 2021
|Otázka „Kdo je člověk?“, která je zároveň názvem kolektivní monografie sedmnácti (s předmluvou osmnácti) různých autorů z oblasti teologie, religionistiky a filozofie, patří v katolické perspektivě k těm nejzávažnějším.
Podtitul „Teologická antropologie ekumenicky“ odhaluje, že se respektovaní autoři vydali za daným tématem bez předsudků a předpojatostí, se sdílenou vírou v Krista, jehož božství a lidství je pro nás, jeho následovníky, podstatné.
I když si kniha podržela ráz odborné publikace, jsou příspěvky přístupné i laikům bez speciálního teologického vzdělání. Studie mají vhodně zvolené názvy, podle kterých si lze vybrat, na které téma se jako čtenář zaměřím: Člověk ve vztazích (Noble), Člověk a řeč (Zdenko Širka), Lidé žijící v příbězích (Pavel Hošek a Pavol Bargár), Člověk a rituál (Tabita Landová a Michaela Vlčková), Bytí a rozumění v symbolickém klíči (Kateřina Kočandrle Bauer), Obraz a podoba Boží (Ivana Noble), Odcizený a vykoupený člověk (Mireia Ryšková), Člověk schopný rozlišovat (Denisa Červenková), Etika, svoboda a odpovědnost (Ondřej Fischer a Libor Ovečka), Teologický pohled na problematiku rodu (Ivana Noble a Kateřina Kočandrle Bauer), Člověk jako tvor obývající krajinu (František Štěch), Člověk a polis (Petr Jandejsek), Člověk v čase (Ondřej Kolář a Martin Vaňáč) a Církev a věčnost (Viorel Coman).
Jaká zpráva z badatelského úsilí tolika lidí vyplývá? Zemi obývá pestré společenství lidí, kteří v konkrétním čase a na konkrétním místě uskutečňují sami sebe a vstupují do kulturní krajiny, aby ji jako Bohem povolaní správci zušlechťovali. Člověk je v jejich úvahách bytostí náboženskou, která je charakterizována a určována slovem, řečí a vztahy – jedince k sobě samému, ke druhému, ke světu, k přírodě a k Bohu. Jak různorodé a vzájemně obohacující vztahy to mohou být, dokládá každý z příspěvků. Autoři se nezalekli bohaté tradice minulosti, v níž se teologové, filozofové, antropologové, jazykovědci a religionisté snažili v hlubinném čtení Písma zahlédnout smysl lidské existence v dějinách spásy. Na mnoha příkladech lidského vztahu k přírodě, krajině, liturgii, kultuře či politice můžeme vidět, jak moc touží člověk rozprostřený v dějinách porozumět sám sobě a tomu, co pro něj svým vykupitelským dílem vyzískal jeho Pán.
Leitmotivem knihy je pak fenomén setkávání. Člověk nechce být sám. Hledá ve světě spolupracovníky, přátele, v niterném ohledu pak bratry a sestry, s nimiž by mohl v míru a pokoji žít a v práci, tvorbě a službě kráčet do věčnosti. V touze po setkání musí každý z nás dnes vyvinout značné úsilí, aby kromě sobě samému a druhým porozuměl i komplikovanému prostoru tohoto světa, do něhož kdysi vstoupilo Slovo, aby člověka navrátilo k jádru jeho bytí.
Každý čtenář si sám udělá obrázek, jak to s chápáním toho, kdo je to člověk, v jeho životě, rodině, církvi a společnosti dnes vypadá. Knihu o třech stech stranách dnes učte málokdo. Tím, že v ní můžete listovat podle vlastních preferencí určitých témat, se autorům a editorům podaří podle mého mínění oslovit i ty, kteří si už žádné otázky nekladou – natož ty o člověku.
Kdo je člověk? Teologická antropologie ekumenicky. Kolektiv autorů (Karolinum 2021)
Autor je teolog