Mornštajnová se proslavila hlavně knihou Hana a od jejího vydání roku 2017 se těší nebývalému čtenářskému zájmu. Proto i její letošní novinka byla mediálně sledovaná, zvláště když má tak chytlavé téma. Alternativní dějiny jsou dnes v kurzu – jednak díky dezinformačním webům a jednak i proto, že je vzrušující domýšlet, co by se stalo, kdyby. V případě knihy Listopád je to „kdyby z kasáren všech členských států Varšavské smlouvy vyjela vojska, spolu s dalšími mocenskými složkami potlačila listopadové demonstrace a následně byl nastolen tvrdý režim jako vystřižený z 50. let“.

Marie, jedna z hrdinek knihy, se aktivně projeví na jedné z demonstrací, je spolu s manželem zatčena a odsouzena na dvacet let. Zatímco muž se stane nezvěstným, Marie si odpykává trest a píše dopisy své dceři Magdě, která měla žít u prarodičů. Marie netuší, že Magdu násilně odebrali na převýchovu do ústavu, aby se z ní stala pod novým jménem kovaná soudružka. Dcera je pak druhou hrdinkou knihy. Sledujeme její dospívání v prostředí, které svým fízlovstvím, uniformitou a vymýváním mozků připomíná dnešní komunistickou KLDR. Přesto stačí jedna svobodomyslná duše, aby zasela semínka pochyb. Nebudu ale prozrazovat, zda matka po propuštění svoji dceru potká, a pokud ano, za jakých okolností.

Čtenář, který pamatuje pád komunismu u nás, se ale už v úvodu románu začne ošívat. Zdá se mu to všechno přehnané. Vždyť komunistické režimy ve východní Evropě tehdy procházely krizí a moc doslova pouštěly z rukou. Byly v posledním tažení, i když se ještě objevily jeho křečovité a krvavé záškuby jako v Rumunsku. Ale návrat do 50. let? Autorka příliš schematicky překlápí stalinistické manýry do reality konce 80. let, která byla naprosto jiná, a příběh tak ztrácí na věrohodnosti a je příliš předvídatelný.

Jenže možná je to všechno ještě trochu jinak. Možná veškerá propagace této knihy nastavila příliš jednostranné předporozumění, jak ji číst. Nejde totiž ani tak o alternativní historii. Tak, jak ji Mornštajnová popisuje, by nejspíš opravdu nedopadla, i kdyby to komunisté tenkrát ustáli. Autorce se spíš podařilo napsat (možná neúmyslně) jakousi variaci na Orwellovu Farmu zvířat. Příběh o povaze komunistickému režimu, o podstatě totalitní moci, nikoli o jeho konkrétní dějinné podobě. Ano, kdyby byl režim v roce 1989 ještě při síle jako v 50. letech, jednal by takto. A kdyby byly dnešní soudružky vychovatelkami v ústavu, kde vyrůstala Magda, počínaly by si patrně jako tyto románové postavy.

V tom je asi největší varování celé knihy.

Z nemocných kořenů nemůže vyrůst zdravý strom, i když jeho ovoce může být v určité chvíli lákavé.

Třeba takové, jaké nabízí na svém předvolebním trhu jistá strana: vajíčka po 1,99 Kč za kus, jablka 9,90 za kilo, vepřové 53,90 za kilo. Zkrátka i zde platí: pokřivené kořeny, pokřivené ceny. V Listopádu totiž nejde jen o komunisty.

Alena Mornštajnová: Listopád (Host 2021)