3. 8. 2021
|Jsem sice řeholníkem z Petřvaldu u Nového Jičína, ale z rozhodnutí představených nyní žiji v Praze. Jsem tu rád.
Je to dost daleko od záplav na severní Moravě i katastrofálního tornáda na jižní, od záplav v Čechách, a už vůbec hodně daleko od tragédie apokalyptických rozměrů v západním Německu a přilehlých zemích, byť i všude tam jsou jistě salesiáni.
Jsem tu v Praze na kopci v bezpečí? A není sobecké si myslet, že naštěstí nežiji u Vltavy?
Je dojemné, jaká vlna solidarity s postiženými se vždy zvedne a jak funguje místní samospráva, a je skoro vždy ostudné, jak se k tomu staví stát a pojišťovny. Někdo si může myslet, že má-li se v dnešním světě cítit bezpečně, musí mít uzavřeny dobré pojišťovací smlouvy, neboť jinak se může stát, že přijde o všechno a od pojišťovny nedostane vůbec nic. Je to bohužel skoro pravda, neboť nemáme-li příbuzné a přátele, na nějakou velkou pomoc spoléhat nemůžeme. Smlouvy jsou důležité.
„Je některá z vás sama?“ ptám se při promluvě na pouti babiček v kostele. Žádná se nehlásí, stydí se.
„No, ptám se proto, zda máte zkušenost se šmejdy, kteří třeba telefonicky nabízejí lepší tarif na elektriku.“ „Ale o to se přece stará chlap!“ odpoví jedna. „Mně se to nedávno stalo, já žiju sama,“ osmělí se druhá.
„No vidíte, mé mamince, která taky žije sama, se to stalo již několikrát. Už má z těch telefonů úplný strach. Nerozumí tomu a nikdy neví, kdo ji zase chce podvést,“ říkám ještě se vztekem na sebe, že jsem v Praze tak daleko od ní, a na firmu, která to na maminku zase zkusila.
Jak je důležité mít uzavřeny dobré smlouvy a vědět, že mám všechno zaplaceno! Že mám zaplacenou vodu, plyn, elektriku, nájem i všechna pojištění a že mi nehrozí žádné penále! A jak je fajn, že mám v práci smlouvu na dobu neurčitou nebo že mám nasmlouvané zakázky! Je-li tomu tak, pak se cítím v bezpečí a zajištěn.
Je-li tomu tak, proč pochybovat o smlouvě, kterou s námi uzavřel Ježíš? Jako kněz přece denně opakuji: „Toto je má krev za vás, smlouva nová a věčná.“