Začal zde učit a posluchači se podivovali nad jeho slovy. Jenže nebyl to úžas, který jiné dovedl k víře, spíše naopak: byl příčinou pohoršení. Možná byli obyvatelé Nazareta přesvědčeni, že si tento dělník hraje na něco, co není. Dobře věděli, odkud pochází, znali jeho matku a příbuzné, mnozí si ho dost možná pamatovali jako malého chlapce. Prostě byli přesvědčeni, že už o něm mají jasno.

Snadno o druhých vynášíme soud

Ježíš zakusil něco, co mnozí známe z vlastní zkušenosti, když jsme byli nuceni vrátit se v dospělosti na rodnou hroudu. Možná jsme už „ve světě“ udělali nějaký pokrok, změnili jsme se, něčeho jsme dosáhli a ledasco pochopili, přesto nás obyvatelé naší obce nadále brali jako „staré známé“ – a to v dobrém i ve zlém. Člověk si lehce udělá o druhém obrázek, snadno o něm vynese soud, bez mrknutí oka jej zařadí na patřičné místo a v duchu ho opatří nálepkou. Tím spíš, když jde o někoho, kdo pochází ze stejné obce, je naším sousedem, potkáváme se s ním v práci, v kostele či na ulici.

I obyvatelé Nazareta byli přesvědčeni, že svého krajana dobře znají. V jejich srdci nebyl prostor pro údiv, neuměli se vystavit novosti Ježíšovy radostné zvěsti, neměli odvahu nechat se překvapit jeho kázáním. Právě nedostatek víry omezuje možnosti Ježíšova působení, bez ní chybí prostor ke změně smýšlení a k proměně života. Mocné divy se dějí pouze tomu, kdo v ně věří.

„Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině,“ povzdechl si Ježíš (Mk 6,4) a divil se jejich nevíře. Prorok byl člověkem inspirovaným Bohem, který dokázal vidět za horizont přítomných věcí, ale zároveň učil nahlížet do skrytých komnat přítomnosti. Skutečnost, že se Ježíš i u své rodiny setkal s neporozuměním, vysvitla již z předchozího úryvku, z vyprávění o příbuzných, kteří se za ním vydali, aby se ho zmocnili. Slyšeli totiž, že se pomátl (srov. Mk 3,31). Nejspíš ho chtěli odvést domů, aby „nedělal rodině ostudu“.

Později se Ježíš setkal s nepochopením i u svých učedníků, když opakovaně předpověděl své utrpení a smrt na kříži. Jeho nezkrotná touha sloužit druhým a prokázat jim lásku až do krajnosti se tu střetla s příliš přízemním smýšlením apoštolů. Tyto muže ovládala především touha vyniknout a získat prvenství – na úkor druhých si už domlouvali „teplá místečka“ po Ježíšově boku v jeho království, aniž by chápali, čeho se dožadují (srov. Mk 10,35-40). Nakonec byl Ježíš odmítnut vlastním národem, zrazen a opuštěn. Přišel mezi své, ale vlastní ho nepřijali. Přesto nepřestal milovat a skrze tuto zdánlivou bezmoc lásky k nám Bůh promlouvá i dnes.

Bible zná podobné odmítnutí jako „zatvrzelost srdce“ a „vzpurnost“. Například Ezechiel předpovídá odmítnutí, které potká „syna člověka“ (srov. Ez 2). Zároveň propůjčuje Hospodinu svá ústa a zprostředkovává jeho příslib, že svůj lid obmyje očistnou vodou, vytrhne z jeho těla srdce kamenné a dá mu srdce z masa, obdaří ho svým duchem a promění v lid, který mu bude naslouchat a řídit se jeho nařízeními (srov. Ez 36,25-27).

Bůh to zkouší znovu a znovu

Bůh se nenechá zastavit dílčím nezdarem, zkouší to znovu a znovu, hledá nové způsoby, jak se k člověku přiblížit. Ježíš se nenechal odmítnutím Nazaretských odradit, dokonce i ve své domovině – navzdory malé víře – nakonec několik lidí uzdravil. V plnění svého poslání byl pevný. O Božím království odešel kázat do jiných měst a vesnic. Je nám vzorem, abychom se ani my nenechali příliš snadno odradit, kdykoli se na své pouti setkáme s nepochopením, nepřijetím, ba i odmítnutím. Zavřené dveře jsou výzvou k tomu, abychom nepřestávali klepat, inspirují nás k dalšímu hledání, k volbě nových způsobů, jiných dveří… Někdy i odmítnutí může být požehnáním. Neboť právě díky překážkám nacházíme nové cesty.

Autor je jezuitský kněz a teolog, působí v Akademické farnosti Olomouc

ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY

ČERVENEC Všeobecný úmysl:

Modleme se, abychom i v okolnostech sociálního, ekonomického a politického napětí nabyli odvahu a odhodlání vést dialog a nabízet přátelství.

Evangelizační úmysl:

Tento úmysl papež František zveřejní aktuálně při modlitbě Anděl Páně první neděli v měsíci.

Národní úmysl:

Děkujeme Bohu za mladé lidi a prosíme, aby obdařil jejich srdce novou milostí a aby dobře rozlišovali podstatné kroky ve svém životě.