1. ČTENÍ Iz 61,1-3a

V textech „Třetího“ Izaiáše se ocitáme v Izraeli po návratu z babylonského zajetí (po roce 539 př. Kr.). Už v předchozích kapitolách byla vykreslena postava „služebníka Hospodinova“. On Izrael zachránil ze zajetí a nyní přináší radostnou zvěst (řecky evangelion).

Čtení z knihy proroka Izaiáše

Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu (obveselit), dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

MEZIZPĚV Žl 117,1.2

Všechny národy mají zakusit Boží milosrdenství, to platí také pro Slovany!

* Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Nebo: Aleluja.

* Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.  

* Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ 2 Kor 4,1-2.5-7

Od konce druhé kapitoly mluví sv. Pavel o službě hlasatelů evangelia. Zvěstují větší slávu, než poznal Mojžíš, a ona je také jejich nadějí. Není však důvodem jakéhokoli vychloubání!

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘, zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

EVANGELIUM Lk 10,1-9

Lukášovo evangelium je koncipované tak, že od konce deváté kapitoly (9,51) vkládá autor velkou vsuvku (do 19,27). Neobsahuje popis příběhů či událostí spojených s Kristem, ale řadu jeho výroků. Hned na úvod Pán napomíná učedníky: „Nepřišel jsem zahubit, ale zachránit.“ A poté vyzývá k rozhodnutí následovat ho. Na to navazuje naše perikopa.

Slova svatého Evangelia podle Lukáše

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘“