neděle 4. 7. Mk 6,1-6

Ježíšovo kázání doma, v Nazaretě, může vést k zamyšlení: jak vnímáme jeho lidství, jak přijímáme jeho církev? Vždyť ani jí není nic lidského cizí…

pondělí 5. 7. – slavnost sv. Cyrila a Metoděje Lk 10,1-9

Nepřecházet z domu do domu znamená v případě našich světců stálost přebývání, dokonce i tehdy, když byl Metoděj ve vězení. Ostatně nepřineslo „znemožnění pastorace“ v našich dějinách paradoxně bohaté plody?

úterý 6. 7. Gn 32,23-33

Předobraz našich duchovních zápasů. Požehnání, dobrořečení od Hospodina následuje až po boji!

středa 7. 7. Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a

Josefovy slzy nad ubohostí jeho bratrů připomínají nutnost soudržnosti rodiny. Scéna je obrazem každého shledání, odpuštění a návratu k Bohu.

čtvrtek 8. 7. Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5

Josef se dává poznat svým bratřím. Bůh dovede i vinu obrátit k dobrému. Kéž je to poučením v dobách, kdy se dějiny vyvíjejí jinak, než bychom si přáli…

pátek 9. 7. Gn 46,1-7.28-30

Bůh „mého otce“, zcela konkrétní, nabízející přátelství a doprovod v těžkých životních chvílích. Dovedu jej takto představit svým dětem, vnukům, těm, které mi svěřil?

sobota 10. 7. Gn 49,29-32; 50,15-26a

Bůh provází rod Jakubův i Josefův na cestě do zaslíbené země. I mou, naši rodinu, vede do svého království. Soudržnost rodin a vědomí přítomnosti Boha zachrání i naši civilizaci, která putuje dějinami.

O autorovi| Připravilo Pastorační středisko Arcibiskupství pražského