28. 6. 2021
|Ježíš svěřuje pravomoci. Dnes nejen dvanácti, ale těm, kdo jsou ochotní. Dokážeme se však my dělit s druhými o radostnou zvěst? Nenecháváme si ji pro sebe, jako jediní vlastníci Pravdy?
Kéž hledíme na rodiny s mnoha dětmi s obdivem a s uznáním! Přijímají totiž v dětech samotného Pána a možná si to ani neuvědomují.
Naší sebejistotou může otřást vědomí, že mnozí, kterým bylo zvěstováno méně, mají větší víru a lásku než my. Toto přiznání se může stát zdrojem pokory a kajícnosti.
Ježíš naráží na nepochopení znalců Zákona. I dnes je možná chápán víc jednoduchými lidmi než „církevními právníky“.
Nabídka občerstvení tím, že na sebe vezmu jho, je zvláštní… Ale pravda je, že kdykoli nesu obtíže s Ním, jsou snesitelnější.
Pokud budu doprovázet Ježíše (a on se mnou chce „chodit“ stále), nemusím se úzkostlivě bát, že přestoupím příkazy. Jeho přítomnost mě ospravedlní před druhými i před sebou samým.
Tajemství Ježíšovy skrytosti. My jsme samozřejmě posláni jej hlásat, ale neroste i dnes Jeho království v tichosti, skrytosti a nenápadnosti? Připravilo Pastorační středisko Arcibiskupství pražského