Školské sestry sv. Františka se rozhodly zrekonstruovat zámek v Hoješíně, kde byl za minulého režimu charitní domov. Sestry byly pod dohledem komunistů, ale i přesto žily zasvěcený život naplno.
Když zde v roce 2005 Česká katolická charita ukončila provoz, sestry se přestěhovaly do zrekonstruovaného mateřince v Praze. V Hoješíně zůstala jen malá komunita sester, která pokračovala v poslání domu – být otevření všem, kdo se chtějí zastavit, odpočinout si a načerpat duchovně i fyzicky.
Aby však zámek mohl sloužit přijíždějícím návštěvníkům celoročně, bylo nutné řešit nevyhovující vytápění zámku, havarijní stav kanalizace, elektřiny i vody a snížit vlhkost v ubytovacích prostorách. „Když jsem do Hoješína poprvé přijel, stavební práce probíhaly naplno,“ vzpomíná na svou návštěvu ředitel Cesty 121 Antonín Randa. „Bylo jen obtížné představit si, jak bude interiér jednou vypadat. Sestry měly ve vedlejším domě nástěnku dokumentující průběh stavby. ‚To je naše křížová cesta,‘ říkaly mi. Úsměv jim však ani v těžkých chvílích nechyběl. Důvěřovaly Pánu, že svůj velký úkol dotáhnou zdárně do cíle,“ popisuje Antonín Randa.
Do Hoješína v minulosti přijížděla pravidelně řada kněží. Za odpočinkem, ale též se jim zde od sester dostávalo pomoci. Když byla Cesta 121 oslovena, zda by se v rámci rekonstrukce finančně nepodílela na vytvoření zázemí pro kněze, rozhodování bylo snadné. Záměr získal jednoznačnou podporu.
„Sestry mají srdce na dlani. Mám s tím osobní zkušenost,“ říká Randa a vzpomíná na víkendové adventní exercicie pro děti, které sestry pravidelně pořádají v klášteře v Praze. „Naše holky Alžbětka s Kristýnkou se na ně vždycky moc těšily. V pátek jsme děti přivezli a v neděli si je po mši svaté a společném obědě vyzvedávali. Když jsme je v pátek přiváželi a parkovali před klášterem auto, holky na nic nečekaly, vzaly si batůžky na záda, do ruky karimatku a běžely přes celý parčík ke vchodu do kláštera, kde na sestry zvonily. Rodiče jako by najednou neexistovali. Tak moc se jim tam líbilo,“ říká s úsměvem Randa. Jak dodává, z Alžbětky a Kristýnky nejspíš řeholnice nebudou, i když Boží cesty bývají klikaté a nic se nikdy nedá vyloučit. Ale skutečnost, že mohou děti po určitou dobu poznat místo, v němž se k sobě lidé chovají slušně, je prodchnuté modlitbou a snahou žít poctivý život s Pánem, to je poklad, který je může ovlivnit na celý život. A právě takový poklad teď sestry nabízí též v krásně zrekonstruovaném zámku Hoješín.
