Naše dcera měla letos maturovat na Pedagogickém lyceu církevní školy. Jenže kvůli lockdownu zmeškala část 3. ročníku a ten 4. skoro celý. Obávali jsme se, jak uspěje. Dostane se na vysokou školu? Měla přihlášky na čtyři různé obory se sociálním a pedagogickým zaměřením. A vše odevzdala Bohu s tím, že nechá na něm, kam On ji povede. „Kam se dostanu, tam mám být,“ říkala.

Optimismus ze začátku se postupně vytrácel, i když si z kapesného zaplatila přípravný kurz. Otázky byly náročné a výsledky ne podle jejích představ. Přišla poslední a důležitá talentová zkouška. Jenže ta se konala v neděli dopoledne v Olomouci – a týž den ve tři odpoledne měla dcera přijmout v Brně svátost biřmování. Nedalo se to stihnout. Co teď? Všechno jsme odevzdávali Boží Prozřetelnosti.

Dcera pak za námi přišla: „To, co řeknu, se vám líbit nebude, ale na zkoušku nepojedu. Dám přednost biřmování.“ Marně jsme jí vysvětlovali, že toto rozhodnutí není volba mezi vírou a vzděláním, že k biřmování může jít s naší farností o dva měsíce později. Připomněla jsem jí také myšlenku z kázání našeho skvělého kaplana: Pán Bůh má vždy ještě třetí řešení.

A opravdu – za chvíli dcera přišla, že ze školy jí sdělili, že talentové zkoušky se letos konat nebudou. Žasli jsme.

Slavnost v katedrále pak byla krásná. A pak, co dál, když přijímačky nedopadnou? Dcera opět překvapila jasnou odpovědí: „Půjdu pracovat do diecézního centra pro mládež jako dobrovolník.“ Argumentovala jsem, že z práce se bude těžko vracet do školy a že lepší VOŠka než nic, ale dcera měla jasno.

A jak to dopadlo? Ač v průběhu studia byla průměrná studentka, odmaturovala se samými jedničkami a dostala se na dvě vysoké školy. Kdo žiješ pod ochranou Nejvyššího, můžeš říci Pánu: „Jsi mé útočiště a můj hrad, můj Bože, důvěřuji v Tebe.“ Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.