Kněží rovněž dostali celkem 8000 domácích testů v době, kdy nebyly v České republice běžně dostupné, a kněží přesto bývali v pravidelném kontaktu s věřícími. K tomu jsme do kostelů, na poutní místa, do církevních nemocnic a sociálních zařízení rozvezli sto tisíc gelových dezinfekcí.

V nouzi poznáš přítele

Známé přísloví říká, že v nouzi poznáš přítele. A Cesta 121 dělala vše pro to, aby toto rčení v době pandemie naplnila. Snažili jsme se být v našich nabídkách pomoci invenční, rychlí a efektivní. A když to šlo, pomoc jsme rozšířili nejen na kněze, ale i na celá farní společenství. Přestože většina kněží se snažila v čase pandemie pomáhat, sloužili mše svaté, křtili, pohřbívali, navštěvovali nemocné doma i v nemocnicích a podporovali opuštěné osoby v domovech důchodců, nepatřili do žádné skupiny, která by měla nárok na prioritní očkování. Že jim to jejich službu nesmírně ztěžovalo, se ví jen málo. „Kdyby nás očkovali alespoň ve skupině s terénními sociálními pracovníky…,“ slýchávali jsme povzdech těch, kteří pro přísná karanténní opatření nemohli navštěvovat nejpotřebnější. Vzápětí si však odpověděli sami: „Kdyby nás očkovali dřív, média by nás roztrhala a přidali by se nejspíš i někteří katolíci.“

Složité časy nám řekly mnohé o těch, co jsou kolem nás, o nás samotných, i o tom, jak moc potřebujeme jeden druhého. Díky všem, kteří jakýmkoliv způsobem pomáháte. Vážíme si vaší přízně.

Vaši

P. PROKOP SIOSTRZONEK, MARTIN STEINER, JANA PODHORSKÁ, P. ZDENKO VAVRO a ANTONÍN RANDA