Po 14 letech skončila reforma VI. knihy Kodexu kanonického práva. Ta nyní církevní tresty definuje mnohem konkrétněji – oproti dřívějším neurčitým formulacím jako např. „spravedlivý trest“, které vedly ke zdlouhavosti procesů a nutným zásahům Svatého stolce. Překračuje též dřívější přesvědčení, že se milosrdenství neslučuje s trestem. „Nejde o dva protichůdné koncepty,“ upozorňuje pro Vatican News arcibiskup Filippo Iannone, předseda Papežské rady pro legislativní texty, a pokračuje: „Kodex uzavírají slova o tom, že spása duší musí být nejvyšším zákonem v církvi. Spása duší žádá rovněž to, aby ten, kdo spáchal zločin, odpykal trest. Potrestání se tak stává projevem milosrdenství.“ Název konstituce vychází z úvodní papežovy výzvy: „Paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled, ne proto, že musíte, ale dobrovolně, jak to chce Bůh“ (srov. 1 Petr 5,2). Papež zdůrazňuje, že ač je mezi projevováním lásky a použitím trestů niterný vztah, byl zanedbáván: „Takovýto způsob myšlení ztěžoval nápravu a mnohdy vyvolal pohoršení a zmatek mezi věřícími. Pastýř, který v oprávněných situacích nesáhne k trestnímu systému, projevuje touto nedbalostí, že nedostál správně a věrně své úloze.“

K významné změně došlo v otázkách sexuálního zneužívání. Tresty za tyto zločiny byly takto explicitně formulovány vůbec poprvé a zařazeny do oddílu „Deliktů proti životu, důstojnosti a svobodě člověka“, kde je též definována vražda nebo potrat. Jako oběti zneužívání jsou v kodexu uvedeni nejen nezletilí, ale též zranitelní dospělí (články 1395 a 1398) a jako pachatelé mimo duchovních (kleriků a řeholníků) též laici. Uvedené delikty nově zahrnují i zneužití autority duchovního.

Novinkami jsou též sankce za majetkové a finanční zločiny v duchu transparentnosti a podle principu dobré správy. „Trestáno je neoprávněné přivlastnění nebo špatná správa církevního majetku,“ dodává arcibiskup Iannone.