Evangelia nám ukazují, jak zásadní byla modlitba ve vztahu Ježíše a jeho učedníků. Setkáváme se s tím už při výběru těch, kdo se posléze stanou apoštoly. Lukáš umísťuje jejich vyvolení do zcela přesného kontextu modlitby: „V těch dnech vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které nazval apoštoly“ (Lk 6,12–13). Ježíš si je vybírá po noci strávené v modlitbě. Pokud bychom usuzovali podle toho, jak se budou tito mužové chovat, mohlo by se zdát, že to nebyla právě nejšťastnější volba, vždyť všichni utekli, nechali jej před utrpením samotného. Právě to – a zejména přítomnost Jidáše, budoucího zrádce – však ukazuje, že tato jména byla vepsána v Božím plánu.

V Ježíšově životě se neustále vynořuje modlitba ve prospěch jeho přátel. Apoštolové mu občas působí starosti, ale Ježíš je nese ve svém srdci tak, jak je dostal od Otce, rovněž s jejich chybami, s jejich pády. V tom všem objevujeme, že Ježíš byl mistrem a přítelem vždy připraveným trpělivě očekávat učedníkovo obrácení. Nejvyšším vrcholem tohoto trpělivého čekání je „opona“ lásky, jakou Ježíš rozestřel kolem Petra. Při Poslední večeři mu říká: „Šimone, Šimone, satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. A ty potom, až se obrátíš, utvrzuj své bratry“ (Lk 22,31–32). Ve chvíli podlehnutí slabosti Ježíšova láska neustává.

Někdo se zeptá: „Ale otče, Ježíšova láska tu je, i když jsem ve smrtelném hříchu?“ – Ano! – „A Ježíš se za mě modlí i tehdy?“ – Ano! – „Ale co když jsem udělal opravdu zlé věci a mnoho hříchů?“ – Ano. Ježíšova láska a modlitba za každého z nás nikdy neustávají. Naopak, nabývají na síle a my jsme v jejich ohnisku! Ježíš se za nás modlí před Otcem a ukazuje mu rány, které nese jako cenu naší spásy. Je to láska, kterou k nám chová. Každý z nás ať na to nyní pomyslí: „Modlí se za mne Ježíš v tuto chvíli?“ – Ano! Tuto velkou jistotu bychom měli uchovávat.

Ježíš si nejen přeje, abychom se modlili, jako se modlí on, ale ujišťuje nás rovněž, že i kdyby naše pokusy o modlitbu byly naprosto marné a neúčinné, můžeme vždycky spoléhat na jeho modlitbu. I kdyby naše modlitby byly pouhým koktáním, i kdyby byly poznamenány kolísavou vírou, nemáme v něho nikdy přestat doufat. Podpírány Ježíšovou modlitbou spočinou naše modlitby na orlích křídlech a vystoupají až k nebi. V okamžiku zkoušky, v okamžiku hříchu – i tehdy se za mě Ježíš s velkou láskou modlí.