Církev se na vánoční stromky nejprve dívala s nedůvěrou, protože vycházely z pohanských zvyků starých Germánů. „Stromové dřevo má ale také křesťanskou symboliku. Ježíš se narodil do dřevěných jeslí a zemřel na kříži ze dřeva,“ uvádějí Alena A. Gajdušková a Alena Scheinostová v knize Vánoce našich babiček. Křesťané někdy Ježíšův kříž nazývají „stromem života“.

Legend o tom, jak tradice zdobení vánočního stromečku vznikla, je mnoho. Jedna z nich vypráví o irském opatu Kolumbánovi. Žil v 6. století a jeho misionářská činnost ho zavedla do tehdejší pohanské Bretaně a Burgundska v dnešní Francii. „Kolumbán chtěl domorodcům přiblížit svátek narození Krista, a proto ozdobil starobylý jehličnan zapálenými pochodněmi do tvaru kříže,“ píše Martin Bestajovský v publikaci Velká kniha lidových obyčejů a nápadů. Zář přilákala lidi a irský opat pronesl kázání o narození Ježíška. „Možná právě v ten den přišel na svět zvyk strojit vánoční stromeček,“ dodává autor knihy.

Další křesťanský příběh z 8. století vypráví o anglosaském misionáři Winfriedovi, prvním mohučském arcibiskupovi a patronu Německa, známém jako sv. Bonifác. Působil v dobách, kdy křesťanská víra v germánských oblastech byla křehká a lidé se vraceli ke zvyklostem svých předků. Na Vánoce roku 724 se vydal k posvátnému dubu v durynském Geismaru. Pohané ho uctívali jako ztělesnění boha Thora a přinášeli mu lidské oběti. Tehdy měl být rituálně obětován malý kníže Asulf. Traduje se, že Bonifác činu zabránil a sekerou ťal do stromu, který se rozlomil na čtyři části a vzal s sebou vše, co rostlo okolo. Kromě jedle.

Bonifác se nechal stromkem inspirovat a pronesl katechezi srozumitelnou pro tehdejší lidi, žijící v souladu s přírodou. Kázal o narození Ježíše Krista, o jeho smrti z lásky k člověku a o vzkříšení. Vysvětlil, že mezi stromy, které shazují listí, jako by byly mrtvé, je věčně zelená jedle obrazem Krista, jenž žije na věky. Nakonec vybídl shromážděné, aby strom ozdobili svíčkami na počest Ježíšova narození a ze dřeva rozlomeného dubu vystavěli kapličku ke cti sv. Petra.

Zvyk z Německa

O zdobení stromečku vypráví také pozdější středověká tradice. „Před vchodem do kostela během Svaté noci z 24. na 25. prosince hráli lidé hru, která upomínala na prvotní hřích v ráji. Na stromu byla zavěšena jablka a oplatky, které pak nahradily perníčky a vánoční cukroví, původně zdobené postavami Adama a Evy,“ popisuje Gajdušková.

Další příběh pokládá začátek vánočních stromků do protestantského Německa 16. století. Když se jednoho zimního večera vracel reformátor Martin Luther domů, okouzlil ho lesk hvězd na nebi, které se mihotaly mezi větvemi jehličnanů. Když pak přinesl stromek své rodině, zapálil na něm svíčky, aby tuto atmosféru napodobil i ve své domácnosti.

Avšak první historicky doložený osvětlený vánoční stromek, jak ho známe dnes, pochází podle kroniky německého města Brémy právě odtamtud. Roku 1570 ozdobili řemeslníci v tamní cechovní budově jedli datlemi, sladkostmi a papírovými květinami a sešly se u ní děti řemeslnických mistrů. Během 17. století pronikaly vánoční stromky z veřejných míst do domácností měšťanů a vysokých úředníků. Do aristokratických paláců a knížecích dvorů se dostaly až později. První vánoční stromek rozsvítili na rakouském císařském dvoře roku 1816.

Rozběhly se do světa

Poprvé ozdobil v Čechách vánoční stromek v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich (Johann Carl Liebich) na svém libeňském zámečku Šilboch. Tuto tradici znal ze své rodné Mohuče v Německu a vzpomínkou na dětství chtěl potěšit i své české přátele. Nový zvyk se v dalších desetiletích pozvolna prosazoval v bohatých pražských měšťanských rodinách, kde se stromky zdobily např. marcipánem, pryskyřicí, ozdobami z vosku, vaty, dřeva, kovu, papíru či skleněného vlákna. Následně se vánoční stromky rozšířily z velkých měst do vesnic.

Během 19. století stromečky putovaly napříč Evropou, dostaly se i do Ameriky a dalších zámořských zemí. Vánoční stromek zdobil šlechtické zámky, kostely, školy a hostince. Během německo-francouzské války (1870–1871) se tyto stromky staly svátečním symbolem, kdy na Štědrý večer byly na přání velitelů z řad aristokracie rozsvíceny ve vojenských lazaretech, ubytovnách i v zákopech. Záměrem bylo vyvolat pocit domova, rodiny a iluzi míru. Stejně tomu bylo za první a druhé světové války.

První veřejný strom, Vánoční strom republiky, byl rozsvícen 13. prosince 1924 na náměstí Svobody v Brně a vybíraly se pod ním finanční dary pro chudé a opuštěné děti. Akci inicioval spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který v lese v Bílovicích nad Svitavou našel v roce 1919 opuštěné a promrzlé sedmnáctiměsíční děvčátko – Lidušku Kosourovou. Zvyklost pak za první republiky přijala další města a vesnice.

Vánoční stromeček na vsi

Ve venkovských chalupách bylo nejprve zvykem zavěšovat nad štědrovečerní stůl stromek ke stropu špičkou dolů nebo nahoru. Důvodem mohl být nedostatek místa v malých světnicích, kde žila velká rodina, a snad také bezpečnost. Stromek byl mimo dosah dětí i domácích zvířat a zároveň dospělí hlídali hořící svíčky, aby předešli požáru. Stromek zdobili papírovými ozdobami, vlašskými ořechy, sušeným ovocem, klasy obilí, šiškami, perníčky či ozdobami z hoblin, kukuřičného šustí, lýka či konopných provázků.

První malé stromečky, které nebyly v chalupách zavěšeny, stály v těžkém kovovém hmoždíři. „Na Štědrý den se umisťovaly doprostřed stolu, obložily se mechem, do něhož se postavily ovečky vyrobené z jílu. Po Štědrém dnu se stromeček přenesl za okno a zůstal tam až do Hromnic. Stromky s ozdobami a svíčkami u nás zdomácněly ve druhé polovině 19. století,“ uvádějí autorky v knize Vánoce našich babiček. Do poloviny 20. století byla hlavním vánočním stromem jedle, později ji nahradily pro svou dostupnost smrčky a borovice. Ozdobený vánoční stromeček se tak stal symbolem i moderní domácnosti.