Karel Tittl s Pavlem Svobodou ho vyřezali a sestavili přesně před dvaceti lety, slavnostně byl představen v listopadu 2004. Některé figurky doplnili později. Zobrazuje nejen klasickou betlémskou scenerii, ale i celou Šumavu. Na délku měří šest metrů, na šířku 3,5 m a na výšku 2,8 m. Řezbáři na něm odpracovali čtyři tisíce hodin a pomáhala jim spousta dalších lidí.

V betlémě najdeme známá šumavská místa, stavby i typická řemesla, jako jsou dřevorubci, voraři či myslivci. V rukou postav lze vidět hoblíky, falcáky nebo třeba počítadlo lnu. Níže je papírna v Prášilech a nad samotným betlémským výjevem se už divák ocitá na náměstí v Sušici. Půlmetrové figury Josefa, Marie, Ježíška a tří králů stojí zcela vpředu, jako by na Šumavu odjakživa patřily.

Tři sta třicet figur, polovina se hýbe

Řezbář Karel Tittl dnes tvoří ve Velharticích a za svůj život vyrobil už tisíce betlémů - a jeden pro papeže, jak popisuje níže. Sušický rodák Pavel Svoboda je pak autorem nápadu postavit betlém. Na starosti měl zejména složitý mechanismus, barevné ladění a výrobu menších figurek. Jenže pak po dlouhé a těžké nemoci v květnu 2014 zemřel. Nebylo mu ani 48 let. Do poslední chvíle se staral o mechanismus betléma a jeho údržbu.

Betlém tvoří třicet velkých postav v popředí a přibližně 150 pevných a 150 pohyblivých figur zasazených do sušické krajiny. Pohybuje se také několik z 35 objektů (např. mlýnská kola nebo vory). Celá konstrukce o ploše přes 16 m2 je vytvořena z borovice, domy z lipového dřeva a krajina jsou dotvářeny za pomoci polystyrenu a modelářských materiálů. Vesměs jsou používány akrylátové barvy, na figury barvy olejové. Zapotřebí bylo zhruba 30 m2 překližky, 1,5 m3 borového a více než 6,2 m3 lipového dřeva.

„Sušický betlém odráží kraj starých dob - od klasické dřevěné architektury přes roubenky, šumavské statky, kamenné stavby až po historické klenoty, které snad budou znát jen opravdoví pamětníci - židovskou synagogu v Sušici nebo prášilskou papírnu,“ přibližují Zdenka Řezníčková a Zdenek Papeš, kteří zpracovali historii sušického betléma.

V nejvyšší řadě objektů je mlýn, k němuž hospodáři přivážejí pytle zrní. Následuje kaplička, vedle ní horská usedlost s charakteristickou zvoničkou - uzavřené hospodaření, které v často zasněžené šumavské krajině muselo obyvatelům zabezpečit soběstačnost na dlouhý čas. Uprostřed je výrazná hradní dominanta a jeden ze symbolů ochrany kraje - hrad Rabí. Stojí tu i kostel, kde se lidé scházeli ve vysokém počtu, a nakonec další významný hrad - Kašperk. Nad nimi se tyčí kamenná rozhledna Svatobor.

Ve druhé řadě objektů se nachází další obranný hrad v podhůří - Velhartice. A vedle následují ukázky života - je tu veselo u muziky, kde lidé zapomínali na starosti, ale je tu i práce, která je živila - od zemědělství a řemesel až k těžbě zlata kolem Kašperských Hor.

Třetí řada objektů připomíná, jak mnoho znamenalo pro Šumavu bohatství dřeva. Začíná už vlevo od hradu Velhartice, na vršku, kam právě dva dřevaři s koněm vytahují poražený strom. Směrem dolů se nalevo plaví dřevo ve vodním kanále a napravo je naznačena důležitá výroba - hlavně v papírně a sklárně. Vedle ní stojí kostel sv. Mouřence, pod nímž v rozlehlém otavském údolí pracovala jedna z nejznámějších skláren v Anníně. Nad nimi je sušické poutní místo - kaple Anděla Strážce; a na lavičce pod ní shlíží na Sušici spisovatel Karel Klostermann.

Čtvrtá řada připomíná památky samotného města. Vlevo vyplouvají voraři, jsou tam též rýžovníci zlata a pak už východní brána přivádí návštěvníka rovnou na náměstí, kde se scházela většina Sušičanů, trhovců i kupujících odjinud. Kolem radnice, jež byla po přestavbě v 18. století největší radnicí v Čechách, jsou rozmístěny výstavné domy, zejména Voprchovský (dnešní muzeum), Rozacínovský (s kdysi slavnou lékárnou) a další, jako třeba „U korábu“, od jehož hospody právě vyjíždí pivovarský vůz. Úplně napravo jsou pak kostel sv. Václava a židovská synagoga, která byla zbořena v 60. letech. Pátá řada má dvě části. Vlevo od betlémské scény je naznačeno využívání vody jako dalšího bohatství Šumavy. Člověk by svými svaly nestačil ze stromů vyrobit objemné trámy, ale používá k tomu pilu (katr) poháněnou vodním pohonem. Vpravo je výrobna sirek, které proslavily Sušici po celém světě. A protože od sirek vznikají také požáry, je tu i symbol hasičského sboru.

A konečně šestou řadu tvoří jádro a srdce všech vánočních jesliček. To je ta část, jež připomíná, že původní Ježíšův příběh se naplnil kdesi na dalekém východě, v chudém chlévě za městem Betlémem. Naznačují to palma, cizokrajný slon a velbloud i oděvy bohatých příchozích poutníků. „Na ostatních postavách ani nepoznáme, že by přišly z cizí krajiny. A je to správné, neboť Ježíšův příběh obepnul svět, spojil ho jednou vírou v budoucnost, ať jsme kdekoli,“ uzavírají Zdenka Řezníčková a Zdenek Papeš.