Že je Česko se svými 17 hmotnými památkami na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO mezi státy s největší hustotou památek na kilometr čtvereční, vlastně není příliš překvapivé. Roli tu hraje bohatá kulturní historie, kromě toho někdejší Československo patřilo mezi 37 zakládajících členů, kteří v listopadu 1946 přijali a ratifikovali Ústavu UNESCO. Prvními lokalitami, kterým smluvní státy přiznaly výjimečný význam a hodnotu a zároveň se je zavázaly chránit, se stala historická centra Prahy, Českého Krumlova a Telče.

„Figurovat na tomto seznamu znamená punc kvality,“ vysvětluje KT Michaela Severová, výkonná ředitelka Svazku obcí České dědictví UNESCO. Právě ten provozuje zmíněné stránky www.unesco-czech.cz, kde představuje jednotlivé položky ze seznamu, zve na akce, které se zde pro veřejnost konají, umožňuje virtuální prohlídky nebo shrnuje aktuální dění. Právě mezi památkami UNESCO cíleně vyhledávají některé cestovní kanceláře – například ty, jež do Evropy vozí japonské turisty, jak dále prozrazuje Michaela Severová, která jinak vede odbor kultury a cestovního ruchu v Litomyšli. Litomyšlský zámecký areál byl na seznam zapsán roku 1999.

Turisté jsou významným zdrojem financí, jež dále slouží pro zachování místa a jeho rozvoj, podobně jako granty a dotace, kdy může status památky pomoci (na samotný zápis se žádná finanční podpora neváže). Díky tomu pak tyto památky dále mohou reprezentovat, co je na seznam vyneslo: model příkladné péče o významný doklad kultury a umu předchozích generací.

Tuzemská „nej“

Praha se svatovítskou katedrálou a největším hradním komplexem světa, Český Krumlov se středověkým jádrem i Telč s románskou Svatodušní věží a kostelem Matky Boží jsou známé po celém světě. I další body seznamu však svědčí o bohaté tuzemské křesťanské historii. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou (zápis 1994) je dílem barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichela z let 1719–1722. V inovativním Muzeu nové generace v někdejším klášteře pod Zelenou horou se návštěvníci poučí o historii místa a celé cisterciácké krajiny. Kutná Hora s chrámy sv. Barbory a Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (zápis 1995) imponuje zase velkolepou architekturou i přilehlou kostnicí s jedinečnou výzdobou z lidských ostatků. Pečlivě ji rekonstruuje zdejší farnost, památka je přitom otevřená a konají se zde nápadité prohlídky.

Na seznamu je také barokní Arcibiskupský zámek v Kroměříži s Podzámeckou a Květnou zahradou (zápis 1998), kde se konají prohlídky, kulturní akce, koncerty a výstavy – po celé toto léto například přehlídka tvorby Josefa Mánesa. Dále monumentální barokní sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (zápis 2000) nebo historické centrum Třebíče s židovskou čtvrtí a bazilikou sv. Prokopa. Právě poslední dvě místa níže představíme detailněji.

Třináct kandidátů

Tím ale seznam dědictví, které UNESCO chrání nebo se o jeho ochranu uchází, zdaleka nekončí. Každý smluvní stát vede ještě tzv. Indikativní seznam, kam zanáší za přísných kritérií pamětihodnosti, jež by si zápis na „velký“ seznam zasloužily, jenže dosud na něm nejsou. V Česku podle Ministerstva kultury aktuálně čítá 13 položek, mezi nimi Slovanské hradiště v Mikulčicích a kostel sv. Markéty v Kopčanech jako pozůstatky velkomoravské kultury, Braunův Betlém u Kuksu nebo hrad Karlštejn s kaplí sv. Kříže. A dále o zápis usiluje třeba Broumovská skupina kostelů, klášter v Žatci či Světelský oltář v Adamově.

Svěřené dědictví

V neposlední řadě je tu Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva, kde najdeme třeba svatodušní Jízdu králů či masopustní obchůzky. Přiblížíme ho na následující stránce. Obdivovatelům slouží tyto seznamy k inspiraci a poučení, společnosti k národní hrdosti a lidem, kteří za památky odpovídají, usnadňují – slovy Michaely Severové – „starat se o toto významné dědictví tak, abychom je zachovali i pro další generace“.