S ředitelkou Helenou Ryklovou se potkáváme v Komunitním centru sv. Prokopa, kde Farní charita částečně sídlí. Je totiž nedílnou součástí stodůlecké farnosti. Propojení je nejen duchovní, ale i ryze praktické. Kromě zázemí jsou všichni z třiceti pravidelných dobrovolníků členy farnosti. Farní charita má pak ještě patnáct zaměstnanců.

„Farnost s námi počítá, důvěřuje nám a podporuje nás. Moc si toho vážíme,“ popisuje ředitelka. Znát je to především ve chvílích, kdy je potřeba rychle reagovat – v posledních letech třeba v průběhu pandemie nebo na začátku války na Ukrajině. „Díky zapojení místních lidí a farnosti jsme mohli prakticky ze dne na den nabídnout humanitární ubytování uprchlíkům, kteří přijížděli. Farníci pro ně pekli bábovky, aby jim aspoň trochu přiblížili domácí prostředí. Nosili i hračky a další vybavení, které bylo potřeba, a večer pomáhali převlékat postele pro nově příchozí. Mnoho farníků poskytovalo odbornou pomoc, finanční prostředky nebo své vlastní byty k ubytování lidí prchajících před válkou,“ připojuje ředitelka.

V běžném provozu poskytuje Charita dvě profesionální služby: zdravotní domácí péči nemocným či seniorům a sociálně aktivizační pomoc rodinám s dětmi či samoživitelkám v dlouhodobé krizi. Kromě toho se do její práce zapojují dobrovolníci. „Osvědčilo se nám nemít univerzální dobrovolníky, ale každému, kdo se chce zapojit, se snažíme najít službu, která mu sedí. Někdo navštěvuje seniory, další se zapojují do sbírek potravin či oblečení anebo do provozu našeho charitního šatníku,“ vyzdvihuje Helena Ryklová. Samostatnou kapitolou je Tříkrálová sbírka, kdy se v koledníky promění některé rodiny farníků, farní sbor nebo všechny děti z náboženství, jichž je pravidelně přes stovku.

Teď už na děti mluví

Stodůlecká Farní charita se snaží působit lokálně – nejen tím, že pomáhá lidem v okolí, ale i spoluprací s firmami a organizacemi. Místní firmy pro ně občas vyhlásí sbírku nebo v rámci dobročinné aktivity přímo přiloží ruku k dílu – nedávno zaměstnanci jedné z nich třeba skládali nábytek do nových charitních prostor. „Místní obchodní centrum pro nás loni uspořádalo dokonce dvě sbírky, pomáhají i školy – třeba sběrem školních pomůcek pro rodiny v nouzi,“ vypočítává ředitelka. Dlouhodobě je podporuje i jedno místní řeznictví, které jim dodává maso. „Velmi dobrou spolupráci máme též se sociálním odborem Prahy 13, s nímž spolupracujeme při podpoře našich klientů – ať už seniorů, rodin nebo lidí bez domova. Je pro nás velkým zadostiučiněním, že díky naší práci se zlepšuje situace v rodinách, jimž se věnujeme, a děti v nich mohou zůstávat,“ dodává.

Především u rodin zažívají, že i malá pomoc dokáže velké věci. Obrátila se na ně kupříkladu nezaměstnaná maminka dvou dětí (syn už chodil do školy, dcera do školky), která byla na dně, vyčerpaná. „V rámci konzultací jsme jí zprostředkovali psychologickou pomoc. Díky naší podpoře si udělala rekvalifikační kurz na asistentku pedagoga a ve spolupráci s nábytkovou bankou si dovybavila byt,“ vypráví Helena Ryklová. Když maminku po čase potkala, viděla, jak „rozkvetla“ a dala se dohromady. „I když byla naše pomoc relativně krátká, říkala mi, že bez ní by to nezvládla. Podpořili jsme ji a pomohli jí vymanit se z problémů,“ ohlíží se.

U spousty dalších rodin to trvá déle a výsledky přicházejí pomalu. „Je pro nás klíčové, abychom viděli, že se děti mají lépe a jsou v bezpečí. Je ovšem samozřejmě náročné sledovat, jak lidé, kteří sami nezažili hezké dětství, mají problém s tím, aby se o své děti dobře postarali – maminka dítě třeba vůbec neoslovuje, neobejme ho, neumí dětské říkanky. S naší podporou se jejich přístup k dětem postupně mění a my vidíme, jak se proměňuje atmosféra celé rodiny,“ doplňuje ředite lka.

Opřít se o sebe

Největším úskalím je pro stodůleckou Charitu rozdělení do více budov – sídlí v prostorách farnosti, městské části a šatník má ve venkovním kontejneru. „Kdyby se zaměstnanci mohli potkávat pod jednou střechou, prospělo by nám to. Ale jsme vděční za to, co máme. A velmi oceňuji tým, který tu je, můžeme se o sebe vzájemně opřít. Když se mi zdá, že už nemůžu, mám kde brát,“ vyzdvihuje Ryklová.

Podobně jako ostatní Charity těžko shánějí zdravotní sestry. „Tady to máme ještě umocněné tím, že v okolí je několik velkých nemocnic a těm nemůžeme mzdou konkurovat. Ale zase je u nás flexibilnější pracovní doba a doufám, že příjemnější prostředí,“ uzavírá ředitelka.