Bojovky, noční hry, společenské hry, sport, koupání, tvoření, zpívání, divadlo, poslouchání příběhů, čtení pohádek, vymýšlení strategií, putování, ale také vaření, mytí nádobí, nošení vody, příprava dřeva, rozdělávání ohně, vzájemná výpomoc nebo zdobení oltářů na venkovní mši svatou – to jsou příklady střípků, které skládají pestrou mozaiku salesiánských táborů.

Podobají se mnoha jiným táborům, ale přece jen se liší: „Salesiánské chaloupky se pořádají pro menší počet dětí. Vedoucí na ně mají více času a mohou se jim individuálně věnovat. Děti jsou směrovány ke křesťanským postojům a hodnotám. To, co na salesiánských chaloupkách získají, je pak provází celý život: zásadovost, solidarita, soucit, pospolitost, radostnost, laskavost a příprava na dobrovolnictví,“ říká Eva Špačková ze Salesiánského střediska mládeže v Praze Kobylisích.

Otevřené a pestré

„Chaloupky jsou otevřené všem dětem. Přijímáme i děti, které patří spádově mimo naši farnost,“ upřesňuje Špačková. Počty účastníků na pobytových táborech se většinou pohybují od deseti do třiceti. Salesiánská centra jich nabízí tolik, nakolik jim stačí kapacity, např. České Budějovice devět, Pardubice tři, Zlín čtyři, Praha třináct táborů atd. Spolu s nimi pořádají i ty příměstské. Takové Salesko Brno Líšeň jich nabízí hned 24. Nabídka je velmi pestrá, a to nejen co do počtu, ale také zaměření. Pořádají se tábory sportovní (florbal, fotbal, stolní tenis, horolezecké, taneční, vodácké atd.), s výlety za zvířaty, zlatokopecké, řemeslné, robotické, výtvarné, tvořivé, hudební, kulinářské, historické a mnoho dalšího.

Survivor i Včelka Mája

Svá vlastní témata mají také tábory pobytové. Například ostravské středisko letos nahlédlo do světa fantasy: Restart v Kopuli 012, zapomenuté ruiny města X´erathist nebo tábor na motivy reality show Survivor. Chaloupkáři pražského střediska cestovali kolem světa za 80 dní, jiní se ocitli ve vesmíru nebo na misiích a další na kouzelné louce Včelky Máji. „Nabídka se každý rok mění,“ říká P. Jiří Caha, předseda Salesiánského klubu mládeže v Pardubicích. Zároveň ale upozorňuje, že klíčové není téma samotné, ale to, jestli mu děti rozumí a jak ho vedoucí zpracují a připraví: „Když nebaví téma vedoucí, nebude bavit ani děti, a naopak.“

Salesiánský čtyřlístek

Jakákoli salesiánská činnost by měla splňovat čtyři základní kritéria, která se označují za salesiánský čtyřlístek: hřiště, domov, škola a kostel. Na táborech hřiště neznamená jen hrát hry, ale obecně mít možnost blbnout, bavit se, být v přírodě a odpočívat. Domov jsou „dobré vztahy, být v pohodě a mít kamarády – to je zvlášť důležité pro děti, které jsou během roku ve škole za outsidery,“ říká P. Caha. Škola na táborech neznamená doučování, ale prostor pro dovednosti, včetně těch komunikačních, které dítěti budou pomáhat lépe zvládat život. A kostel znamená, že děti mají na táboře poznat, že Bůh je mezi námi, že každého má osobně rád a že každá naše činnost má směřovat k vyšším hodnotám. Cílem chaloupek je totiž „pomoci dětem a mládeži vyrůst, objevit své schopnosti, najít si dobré kamarády, zažít kousek dobrodružství a dobře se připravit na to, co je v životě čeká,“ říká P. Petr Matula, nový koordinátor táborů českobudějovického střediska.

Proč právě „chaloupky“ 

V 70. a 80. letech začali čeští salesiáni pořádat vlastní letní křesťanské tábory. Jejich společným znakem byl výchovný program v salesiánském duchu. A protože to bylo v době komunistické totality, tábory musely být v utajení. Probíhaly v malém společenství podobně starých dětí a vedoucích (většinou do 20 účastníků), které se tak akorát vešlo do jedné chalupy (soukromého a odlehlého domu). A protože míst, kam se jezdilo, bylo více, vžil se pro ně název „chaloupky“. Každá chaloupka pak měla své vlastní jméno (Boubelka, Potápka, Zlámalka, Pahorek, Jobovka, Bludička apod.). Dnes se výraz „chaloupky“ v salesiánském prostředí používá poměrně volně. Někteří tím mají na mysli pouze předrevoluční pobyty, jiní je používají pro označení nynějších táborů v malých počtech na farách a chalupách, další jím nazývají všechny typy svých táborů (tedy i puťáků nebo táborů ve stanech), a někteří tento pojem rozšířili také na příměstské tábory. Všechny typy táborů pořádaných salesiánskými farnostmi, kluby, středisky a centry v současnosti sice nespojuje označení „chaloupky“, ale o všech lze říct, že z nich jednoznačně vychází. Jejich spojovacím prvkem jsou společné cíle a cesta k nim skrze pedagogiku Dona Boska.