Carlo se velmi často dává za příklad mládeži, už proto, že žil obyčejný život městského kluka s počítačem, skautováním, fotbalem a muzikou – a přitom jej prožil svatě. „Byl taky blázen do technologií, pomáhal druhým a měl úsměv na tváři. A měl rád všechny lidi,“ shrnul pro KT Martin, jeden z letošních mladých biřmovanců, proč si právě Carla Acutise vybral za svého patrona. Jak se v souvislosti s tímto světcem obvykle zdůrazňuje, jeho „mikina a džíny“ (tedy jeho přináležitost k dnešní západní společnosti) ukazují, že i coby současný dospívající Ital (či Čech, Němec nebo třeba Polák) lze dosáhnout svatosti, že od ní internet a značkové tenisky nemusejí odvádět, ale naopak jí sloužit. Jak blízko je toto uvažování myšlenkám papeže Františka o „svatých odvedle“, o něž se podělil v exhortaci Gaudete et exsultate z roku 2018! Ne náhodou František určil bl. Carla za jednoho ze 13 patronů Světového setkání mládeže v srpnu 2023 v Lisabonu.

Seznamujeme-li se však s příběhem Carla Acutise hlouběji, stále více si uvědomujeme, že nebyl ani jen hodným klukem s otevřeným a soucitným srdcem (jak napovídají momenty z jeho života, jako ten o spacáku darovaném bezdomovci, o pěstování dobrovolné skromnosti nebo o podpoře spolužáků z narušených rodin), ani jen pacientem, který své nenadálé nemoci (zemřel týden poté, co mu diagnostikovali akutní leukémii) čelil statečně a s pokorou, ani jen geniálním „ajťákem“ a bláznem do počítačů, který v patnácti letech programoval školní web a vytvořil internetovou prezentaci o eucharistických zázracích. Mimochodem ta je dnes známá po celém světě a lze se s ní v několika světových jazycích seznámit na adrese www.miracolieucaristici.org nebo si ji odtud zapůjčit ve formě panelové výstavy.

V Carlově životě se neustále vrací ještě něco navíc, co zneklidňuje a poutá mladé, ale také generace rodičů i prarodičů: hluboké zaujetí záležitostmi mimo lidský horizont a jejich neméně hluboké pochopení. A též uzdravení i z těžkých stavů, která se na jeho přímluvu dějí nejpozději od jeho pohřbu (z rakoviny prsu tam byla vyléčena žena, jež se přitom pro nával příchozích do kostela ani nevešla). Také ta ukazují, že Carlova „dálnice do nebe“ nebyla jen chytlavý slogan, nýbrž přímočaré konstatování skutečnosti.

„Boží kluk“ z vlastního rozhodnutí

Kdo tedy Carlo byl? Jedináček z velmi dobře situované rodiny, který svůj krátký život (1991–2006) prožil na přelomu tisíciletí. Dítě s laskavým srdcem a všímavostí k druhým, se zvláštním talentem na matematiku a výpočetní techniku, milovník zvířat a kamarádské legrace. A také potomek rodičů, kteří byli značně vlažnými katolíky („pokřtěnými pohany“, jak se příležitostně vyjádřila Carlova matka Antonia Salzanová) a jež Carlo sám odmalička „tahal do kostela“ nebo ke křížkům a nakonec je přivedl ke zralé a živé víře. Chlapec, který si z vlastního rozhodnutí omezoval čas strávený zábavou a na internetu a jenž o své vůli denně chodil do kostela a přijímal eucharistii (právě tu označoval za svou „dálnici do nebe“). Autor hlubokých úvah o Božích věcech, jako je ta, kterou Antonia Salzanová zachytila v biografické knize Tajemství mého syna (Doron 2024): „Eucharistie je pramenem veškeré milosti. Čím více přistupujeme k eucharistii, tím více milosti se do nás vlévá. Bez eucharistie jsou všemožné modlitby, novény, poutě a týdny za jednotu křesťanů hodně chabé.“

Carlův zápal pro františkánskou spiritualitu pak vedl k tomu, že rodina nejen jezdila do Assisi, ale časem poblíž pořídila dokonce domek. Carlovo tělo dnes odpočívá právě na tomto jeho oblíbeném poutním místě a zde byl i blahořečen.

Na této dvoustraně chceme nabídnout aspoň několik střípků, které nakonec patrně neodpoví, čím přesně tento novopečený svatý tolik promlouvá. Že tak ale činí, je neoddiskutovatelné. Ať už mezi mladými, jako jsou například členové Alfy Štramberk z následující stránky, nebo mezi staršími, jak o tom hovoří Kateřina Lachmanová nebo premonstrát Adrián Zemek. Ať Carlo Acutis inspiruje i vás.