23. 6. 2026
|Modlitební společenství zažívají zejména mezi mladými svou renesanci. I díky inspiraci projektem Godzone roste touha po hlubším sdílení a sounáležitosti ve světě, který často vede k uzavírání se do vlastních bublin.
Nedělní večer má v Davidově životě jasnou náplň. Mladý elektrikář z Příbora míří do vedlejšího města – Kopřivnice na společenství nebo otevřený večer chval. Záleží, jaký plán právě společenství Emmanuel má. „Vylepšuje se mi tak závěr víkendu a v pondělí se mi jde líp do práce,“ usmívá se.
David a zhruba dvacet dalších mladých z okolí patří do skupiny, která se rozhodla nenechávat si život s Bohem pro sebe. „Pokaždé se sdílíme, kde jsme v uplynulém týdnu viděli Boží skutky. Než jsem prožil obrácení, zažíval jsem samotu. Čím jsem ale blíže Bohu, tím více lidí mi Pán přináší do života. Dává nám tak pocítit blízkost, že nejsme sami,“ shrnuje David význam společenství nejen pro něj, ale i pro svou generaci, která se podle různých průzkumů musí vypořádávat s rizikem vzájemné izolace.
„Opravdové vztahy vznikají osobně,“ souhlasí Daniela, studentka prvního ročníku univerzitního oboru Zdravotní záchranář. Na společenství Emmanuel si cení hlubokého sdílení ve stabilních pěticích. „Mluvíme spolu o příjemných i nepříjemných věcech. I o tom, co bychom neřekli doma nebo před jinými přáteli. Vím totiž, že mě lidé ve společenství neodsoudí,“ podotýká. A David přidává příklad: „Víme o sobě – kdo prožívá poušť, kdo se právě nedokáže modlit… A můžeme se vzájemně podepřít.“
Daniela se do společenství Emmanuel dostala díky kurzu Filip, který dává účastníkům prožít základy víry. „Nechtěla jsem společenství, kde se hrají hry. Šlo mi o formaci, rozvoj ve víře, modlitbu a sdílení s vrstevníky,“ zdůvodňuje svou volbu.
U zrodu celé iniciativy stála Ema Šprochová. I u ní začala cesta ke společenství prožitkem, jemuž říká „Boží dotek“. „Potřebovala jsem mít kolem sebe lidi, kteří také chtějí rozvíjet s Bohem v modlitbě živý vztah,“ rekapituluje. A tak sebrala odvahu a začala oslovovat další mladé z farnosti i okolí. Její nadšení našlo odezvu a růst společenství trvá i po čtyřech letech: „Neustále se chtějí přidávat noví lidé,“ dodává Ema, pro kterou je otevřenost společenství důležitá. „Bůh nás volá, abychom byli jako církev i nemocnicí. Aby v ní lidé zakoušeli blízkost. Ne každý ale k nemocnici vůbec dojde, a tak je důležité zvát, otevírat se druhým.“ Udržet rovnováhu mezi otevřeností a semknutostí nemusí být vždy snadné. I proto Ema dojíždí do Otrokovic na dlouhodobou formaci vedoucích společenství, kterou pořádá Nadační fond Credo. „Role vedoucího s sebou přináší také řešení nepříjemných věcí nebo povinnost dbát o bezpečné prostředí, kdy může kdokoli kdykoli společenství svobodně opustit,“ zmiňuje Ema. Právě tváří v tvář podobným nejistotám si kopřivnické společenství zvolilo jméno „Emmanuel – Bůh s námi“.