„Žijeme v jiné době než Don Bosco a hledáme způsob, jak pomáhat mladým lidem dnes. Možná už tou nejúčinnější cestou nebude řeholní společenství, jak to v 19. století viděl on. Spíše jsou to muži a ženy, kteří žijí ve světě, ve svých rodinách, a přitom se ztotožňují s výchovným posláním i spiritualitou Dona Boska,“ říká salesiánský kněz Michael Martinek, který je delegátem svého řádu v provinciální radě salesiánů spolupracovníků. Nad jejich formací se zamýšlí v textu na této dvoustraně.

Zakladatel řádu salesiánů, italský učitel a vychovatel Jan Bosco (1815–1888), inspirován sv. Františkem Saleským, zapojoval v 19. století do svého díla kněze i laické spolupracovníky – muže i ženy, manžele i svobodné, bohaté i chudé, kteří mu pomáhali s výchovou dětí a mládeže. Od začátku hledal oficiální církevní formu, jak spolupracovníky připojit k salesiánské kongregaci, kterou roku 1859 založil. „Z hlediska církevního práva nebylo možné spojit řeholníky a laiky pod jednu instituci, proto Don Bosco založil kromě řeholní kongregace salesiánů a Dcer Panny Marie Pomocnice laické společenství salesiánů spolupracovníků,“ doplňuje P. Martinek.

Pravidla Sdružení salesiánů spolupracovníků (z italštiny Associazione dei Salesiani Cooperatori, zkráceně ASC) schválil 9. května 1876 papež Pius IX. Letos tedy salesiáni spolupracovníci slaví 150 let od svého vzniku. „Podle Boskova záměru se neměli pouze podílet na salesiánských dílech, ale být salesiány ve světě, působit tam, kam řeholníci nedosáhnou,“ vysvětluje jeden z nich – Jan Zindulka.

Rozum, víra a laskavost

V Československu se spolupracovníci začali organizovat po příchodu prvního salesiána P. Ignáce Stuchlého („Staříčka“) do Fryštáku na Zlínsku v roce 1927. Nová kapitola laického společenství se začala psát během komunismu. V roce 1976 proběhly sliby prvních desítek spolupracovníků a v osmdesátých letech se účastnili duchovních cvičení spolu se salesiány. „Ve společenstvích se dělili o majetek a radili se při důležitých rozhodnutích. Panovala sice totalita, ale to nebylo překážkou pro společné prožívání víry. Přeneslo se to do svobodné doby a přátelský duch v celé salesiánské rodině přetrvává dodnes,“ říká Petr Janžura, koordinátor provinciální rady ASC. „Mnoho nových členů pak přišlo před Sametovou revolucí a v devadesátých letech,“ dodává.

Aktuálně je v ČR téměř 700 salesiánů spolupracovníků ve 32 společenstvích. Celosvětově má sdružení okolo 30 tisíc členů. Jsou aktivní ve farnostech, připravují lidi ke svátostem, pracují s dětmi a mládeží, ve skautských oddílech, angažují se v komunální politice, školství, zdravotnictví nebo pěstounské péči. „Všechny činnosti se snažíme vykonávat v salesiánském duchu a aplikovat preventivní systém Dona Boska – rozum, víru a laskavost,“ připomíná Zindulka „salesiánské geny“.

Laické společenství

Spolupracovníci procházejí počáteční i celoživotní formací a sdružují se v provinciální radě. Jejím koordinátorem je od roku 2024 Petr Janžura. „Plánujeme formaci, připravujeme duchovní cvičení, vydáváme zpravodaj a přijímáme nové členy. Proměnami procházíme my i společnost, mladí lidé i církev. Snažíme se změnám nejen porozumět, ale především hledat možnosti, jak do nových situací vstoupit,“ přibližuje činnost rady.

Janžura přiznává, že postavit se do čela velkého sdružení salesiánů spolupracovníků ho „tlačilo do kolen. A když už jsem na těch kolenou byl, modlil jsem se, abych funkci koordinátora zvládl: Svatý Josefe, pracoval jsi se dřevem, pracuj i se mnou,“ zmiňuje Janžura svou častou modlitbu a pokračuje: „Pomoc přišla. Cítil jsem, jak přichází dary, které jsem dříve nepoznával. To mě uklidňovalo. Nebude to ze mě, ale podle toho, jak to bude chtít Pán. V radě vždycky najdeme dobré řešení.“

Členové a členky ASC také mohou čerpat podporu pro osobní a rodinný život a využít své dary a schopnosti ve službě druhým. Dalšími laiky, jež inspiruje sv. Jan Bosco, jsou např. vedoucí a animátoři Salesiánského hnutí mládeže, mladí lidé, kteří díky Salesiánské asociaci Dona Boska prošli misijní zkušeností, zaměstnanci a dobrovolníci v salesiánských střediscích, školách, internátech a farnostech, bývalí žáci či skupiny jako Staré páky a Mladé mamky.

Opravdovost, která oslovuje

„Dvěma třetinám našich členů je okolo 65 let. Spoustu dobra již vykonali. Mnoho rodin si osvojilo děti do náhradní rodinné péče. A ty už mají dávno vnoučata, potřebujeme proto pracovat i s nimi. Může jich být už okolo dvou tisíc. Znovu se tím vracíme k salesiánské formaci, preventivnímu systému a dobrým vztahům ve společenství,“ poukazuje Janžura s tím, že se v radě často zabývají budoucností, která závisí právě na mladší generaci.

K té patří i salesián spolupracovník Pavel Schrötter, který se stal novým mluvčím Arcibiskupství pražského: „Autentické prožívání vztahů a opravdovost oslovuje lidi v každé době. A potřeba být skutečně spolu je s přesouváním našich životů do virtuálního prostoru stále naléhavější,“ uvádí tento bývalý redaktor České televize a Českého rozhlasu. A připojuje, že v salesiánské rodině i celé církvi je „přirozené nabízet svá obdarování ve prospěch druhých. V situaci, kdy kněží ubývá, hledáme nové cesty budování živých místních církví. A i v salesiánských společenstvích je pro nás výzvou zapojit se tam, kde dosud laici nebyli tolik aktivní, t řeba ve vedení duchovních cvičení nebo doprovázení. Pro tyto služby už vzniká skupina, která se na ně bude připravovat.“

Mladší i starší spolupracovníky jsme oslovili do ankety a nad tím, jak se přiblížit nejmladší generaci, se zamýšlí jedna ze starších spolupracovnic na str. 5.