„Máš potíže se synodalitou? Přijď, potkáme se.“ K tomu povzbudil maltský kardinál a předseda Generálního sekretariátu synody Mario Grech účastníky Jubilea synodálních týmů, kteří se ve svých zemích ještě stále setkávají s odmítáním synodální církve.

Třídenní akce v Římě bylo oslavou Jubilejního roku: modlitba, společné projití Svatou branou v bazilice sv. Petra, sdílení (včetně setkání s papežem Lvem XIV.) a rozlišování (v malých skupinkách a během přednášek a seminářů).

Vedení synody – Generální sekretariát synody – mluví o tomto setkání jako o „prvním společném momentu fáze implementace“, tedy uvádění závěrečného synodálního dokumentu do praxe, „do pastoračních a strukturálních rozhodnutí“. Tato fáze má probíhat minimálně do října 2028.

Rozlišování nesmí zůstat v chaosu

Pozvání na toto jubileum přijalo šest členů synodálních skupin a orgánů z České republiky. Zatímco plenární setkání trávili ještě společně, v pracovních skupinách se rozdělili. „V naší skupince jsme hovořili o sdílení autority. Šlo v podstatě o povzbuzení, aby ti, kdo mají autoritu, měli důvěru ve sdílení zodpovědnosti,“ říká P. Roman Czudek, generální sekretář ČBK, a dodává: „Většina z nás s tím už měla své zkušenosti, a proto bylo snadné na toto téma hovořit.“

Další účastnice z českého národního synodálního týmu byla sestra Klára Maliňáková. „Zapůsobilo na mě, když lucemburský kardinál Jean-Claude Hollerich označil za smrtelný hřích církve skutečnost, že charismata, která jsou v ní přítomná (zejména u laiků), jsou přehlížená, nerozpoznaná nebo neslouží všem,“ uvádí. Na semináři o rozlišování v církvi jasně zaznělo, že hledání a uvažování nemůže zůstat neukončené a v chaosu. Tím, kdo přitom může v náročných procesech významně pomoci, jsou proškolení lidé (facilitátoři). Jejich úkolem není vyjadřovat se k tématu, ale umět pomoci zformulovat otázku, dát procesu rozlišování strukturu a pomocí ní se pak se skupinou dopracovat k obecně přijatelné odpovědi. „Církevní rozlišování je potřebné v situaci, kdy mezi dvěma dobrými věcmi chcete pro církev najít to větší dobro,“ zaznělo od předsedy Filipínské biskupské konference, kardinála Pabla Virgilia S. Davida.

„Sekretariát synody požádal naši skupinu o podněty, na základě kterých může lépe doprovázet celý synodální proces. Slyšet byly různé výzvy: k vytvoření světové platformy s příklady dobré praxe nebo prosba o pomoc s konkrétním uchopením synodální formace,“ přibližuje Hana Pohořalá, rovněž z národního synodálního týmu. Na téma formace hovořil v pátek sám papež Lev XIV.: „Dokud toto vzdělávání nebudeme mít, vždy bude existovat odpor a nedostatky v porozumění.“ Zmínil přitom všechny úrovně: od seminářů přes školy až po celoživotní vzdělávání nebo vzdělávání laiků v různých organizacích.

Během pátečního setkání s papežem Lvem XIV. zazněla svědectví z různých kontinentů. Nešlo jen o popis pozitivních zkušeností, ale i těžkostí. Klára Antonia Csiszárová, členka synodálního týmu CCEE a profesorka pastorální teologie na Katolické univerzitě v rakouském Linci, tak například zmínila, jak nejednotné jsou v přístupech k synodě jednotlivé evropské země: od výrazné otevřenosti až po odpor, skepsi a obavy z možnosti prosazování žen do vedení. „Zatímco v postkomunistických regionech nebo nových demokraciích jsou biskupové upřímně zapojení do synodálních procesů spíše výjimkou, tam, kde existují silné federální tradice a tradice participativní vlády, se k synodálnímu stylu života vyvinuly přirozené cesty,“ všímá si.

Každý kontinentální zástupce položil papeži jednu otázku. Kanadský biskup Alain Faubert z diecéze Valleyfield se tak zeptal: „Co byste řekl biskupům a kněžím, kteří se obávají, že by synodalita mohla oslabit jejich autoritu pastýřů?“ Papež odpověděl: „Musíme pochopit, že ne všichni běžíme stejnou rychlostí. Je třeba být k sobě navzájem trpěliví, protože kdyby několik lidí běželo kupředu a mnoho dalších nechalo za sebou, mohlo by to způsobit rozkol v církevní zkušenosti. Musíme proto porozumět překážkám (a jejich příčinám) a zároveň hledat i velmi konkrétní způsoby, jak stále více podporovat zkušenost společenství církve, která je synodální.“ A ještě doplnil: „Odpor často pramení ze strachu nebo neznalosti. Proto vyzývám kněze, aby otevřeli svá srdce a zapojili se do těchto procesů.“