Na Knapových rozměrných malbách potkáme nejčastěji Svatou rodinu, avšak takovou, jako bychom právě zazvonili u sousedů odvedle. Maminka Maria v sukni a tričku cosi žehlí, tatínek Josef má práci opodál a po zahradě s jabloněmi pobíhají andílci a s lecčím pomáhají: nosí nádobí jako vytažené z babiččiny kredence, sbírají ovoce nebo hračkami zabavují malinkého Ježíška. „Pracují na společné věci. Jsou spolu,“ vystihla anotace výstavy, kterou loni v létě Knapovo dílo připomněli v Muzeu církevního umění v Plzni: celá společnost je ponořena do díla zároveň ryze pozemského, a přitom v prozářené atmosféře dokonalého souladu a lásky – a tedy zcela nebeské.

Tehdy nad výstavou převzal záštitu plzeňský biskup Tomáš Holub. Tentokrát se patronátu ujali duchovní hned dvou církví: pomocný pražský biskup Václav Malý a Zdeněk Bárta, evangelický farář a člen správní rady Diakonie ČCE v Litoměřicích. Ve prospěch litoměřické Diakonie se 30. listopadu bude konat charitativní aukce, kam Jan Knap jedno ze svých děl věnoval.

Jeho Svaté rodiny mohou příchozí v Litoměřicích navštívit do 28. ledna hned na třech místech: výstava Betlém je vážná věc je nainstalovaná v hlavní výstavní budově v Michalské ulici a soustřeďuje výběr z Knapových maleb a kreseb. V Diecézním muzeu na Mírovém náměstí jsou vybraná Knapova díla dočasně umístěna mezi exponáty stálé výstavy. A od 7. prosince bude ve vedlejším Muzeu insitního umění k vidění také originální ručně malovaný Knapův betlém, vytvořený cíleně pro litoměřickou galerii. Návštěvníky bude provázet adventem i Vánoci a 6. ledna – o slavnosti Zjevení Páně – jej doplní také tříkrálová scéna.

„Pro něj je správný obraz ten, který v člověku probudí tajemství,“ řekla o Janu Knapovi ředitelka galerie Dana Veselská. Upozornila tak na to, co možná na první pohled divákovi unikne: za Knapovými babičkovskými idylami se ukrývá pečlivá, sofistikovaná umělecká práce. Knap sice chvíli studoval u jednoho z nejuznávanějších malířů dneška – německého umělce Gerharda Richtera, hodně ale načerpal i z gotického a renesančního umění. Odkaz starých mistrů se nezapře v barevnosti a o staletí zpět přenesou i pokorně skloněné figury, gesta jejich rukou nebo v důvěře pozdvižené tváře. Vedle porcelánových šálků, nerezových žehliček nebo proutěných košíků v rukou postav je na místě si všimnout ptáčků (holubic, ale také třeba barevných stehlíků tolik oblíbených v gotice), zvířat (jako oslíka, beránků nebo bílých králíků – středověkých symbolů Neposkvrněného početí) či rostlin (červených jablek, bílých lilií nebo mariánských růží). Naoko obyčejné rodinné scenérie tak i takto přenášejí do podstatně vyšších, duchovních sfér.

Malování jako svěřený úkol

Pro Jana Knapa ostatně není malování obživou, ale především posláním. Po roce 1968 emigroval na Západ (za obrazy, jak prozradil v rozhovoru pro KT 35/2022), prošel Brazílii, Spojené státy (kde konvertoval ke křesťanství), Německo a poté krátce studoval bohosloví v Římě. „Ty nejsi spokojený,“ upozornil ho po dvou letech studia kardinál Tomáš Špidlík. „Uvědomil jsem si, že má pravdu,“ ohlíží se Jan Knap ve zmíněném rozhovoru. A jako Boží odpověď mu téhož dne přišla nabídka od významného německého kurátora Kaspara Königa podílet se na jeho výstavním projektu. „Namísto knězem jsem se tedy stal malířem. A řekl jsem si, že to budu dělat naplno: I kdybys neměl co jíst, budeš malovat,“ ohlíží se Knap.

V roce 1992 se s rodinou z emigrace vrátil do Čech a žije v Plané u Mariánských Lázní. Vystavoval v Německu, Nizozemsku, San Marinu, Španělsku, USA nebo Itálii. Ale zkusil si během života i práci v americké armádě, jako myč oken nebo číšník. Nejen jeho dílo, ale i jeho život by vydal na knihu. Vlastně o něm jedna vyšla: jejím autorem je Jan Šícha a s názvem Můj obraz je jako pohlazení chudáka vyšla loni zrcadlově česky a německy ke vzpomínané plzeňské výstavě.

Jan Knap – Betlém je vážná věc. SGVU v Litoměřicích, 3. 11. 2023 – 28. 1. 2024