15. 7. 2025
|Česko-slovenský dokumentární film Raději zešílet v divočině získal hlavní cenu na právě skončeném 59. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
V hlavní soutěži karlovarského festivalu se představilo dvanáct celovečerních filmů, z toho pouze dva dokumentární. Kromě environmentálně zaměřené meditace Divia (Polsko/Ukrajina/ Nizozemsko 2025), která se spolehla na obrazy přírody tragicky devastované ruskou agresí, to byl právě vítězný snímek festivalu Raději zešílet v divočině. Portrét 62letých dvojčat Ondřeje a Františka Klišíkových natočil slovenský dokumentarista Miro Remo. Šumavští samorosti Klišíkovi vešli v širší známost díky stejnojmenné knize rozhovorů Aleše Palána s lidmi žijícími své životy ve svobodě a v odstupu od většinové společnosti. Ve filmu jsou svérázní bratři zachyceni jako lidé plní vášně pro život, muži zemití, moudří samouci žijící v sepětí se svými zvířaty i plodinami. Vyjevují se dokonce jako básníci i filozofové a také jako duchovní lidé, nikdy však nemající daleko k peprnému vulgarismu.
Bratři Klišíkové vyprávějí svůj životní příběh v řadě inscenovaných situací, jejichž vnitřní sílu doplňují a na diváka mocně působí vybrané úryvky Smetanovy Mé vlasti. Překvapivou rovinu hravému dokumentu pak dodává výjimečný vypravěč, totiž Klišíkových kravka, jíž propůjčil hlas jen stěží rozpoznatelný Jiří Lábus. „Báseň se žije, ne píše,“ říká ve filmu František Klišík. A film Raději zešílet v divočině tuto maximu úspěšně naplňuje.
Dodejme, že vítězný festivalový večer měl bohužel tragické vyústění: v neděli ráno byl nalezen František Klišík mrtev. Utonul v rybníku nedaleko Prahy.
Porota zástupců křesťanských církví vyzdvihla hned dva filmy. Zvláštní uznání získalo drama turecké režisérky Gözde Kuralové Kino Džazíra. Zavádí do Afghánistánu v době nadvlády Tálibánu. Lejla přežije masakr své rodiny a podrží si jediný cíl: najít svého sedmiletého syna Omida. Ekumenická porota snímek ocenila za citlivou tematizaci války, útlaku žen i marginalizovaných skupin. Film je svědectvím o naději, odporu proti tyranii a pozitivní síle mezilidských vztahů.
Cenu ekumenické poroty pak získal americký film Od základu. V něm režisér Max WalkerSilverman sleduje snahu mlčenlivého rozvedeného rančera znovuvybudovat vlastní život: vše, co měl, lehlo popelem během ničivého požáru, a tak kromě úsilí navázat vztah se svou malou dcerkou hledá hrdina nové zázemí v komunitě přeživších přírodní katastrofy. ti stejně jako on přišli o vše kromě lidské slušnosti a víry v lepší budoucnost. V jednom z rozhovorů Max Walker-Silverman prohlásil, že se rozhodl nemít ve svých filmech žádné záporné postavy. Toto předsevzetí ve svém druhém filmu dodržel, aniž snímku Od základu ubral na napínavosti či emocionálně silném dopadu na diváka.
Autor je filmový kritik a dramaturg TV Noe.