Duchovní chápání Písma se rodí současně s církví v den svátku Letnic. V podobě ohnivých jazyků přichází Duch Svatý do komunity v Jeruzalémě, jednomyslně shromážděné k modlitbě, a sice na každého ze shromážděných (Sk 2,3). Tím se naplňuje příslib Vzkříšeného, který dal apoštolům při společné večeři (Sk 1,5; srov. Lk 24,49). Účinky způsobené darem Ducha Svatého vykládají okolostojící jako opilost (Sk 2,13). Nato se Petr ujme slova, odmítne podezření a vykládá srozumitelnou řečí tři texty Starého zákona. Ty odhalují tři ústřední aspekty křesťanského kérygmatu: vylití Ducha na každé tělo (Sk 2,14–21), vzkříšení Ježíše a jeho povýšení po Boží pravici (Sk 2,22–36). Výklad obsahuje v jádru všechny prvky duchovního chápání Písma: je inspirován, to znamená, že je působením Ducha Svatého vyvolán v člověku (Petr); není výsledkem nějaké ve škole naučené metody výkladu Písma; odkrývá ústřední texty Písma svatého v pohledu na Ježíšův příběh, je tedy ve své podstatě christologickým výkladem Starého zákona. Jeho hermeneutikou je hermeneutika kontinuity, a přece se vypovídá něco nového. Mezi Písmem a Ježíšovým příběhem vzniká dynamika vzájemného odhalení: Písmo odhaluje Ježíšův příběh (Sk 2,22–24) a naopak Ježíšův příběh odhaluje Písmo. Přitom důrazy se mohou klást rozdílně…